Nové nálezy zkamenělých pozůstatků v Pákistánu však poskytly důležitý spojovací článek ve velrybím stromě života, který má své kořeny více než 50 milionů let v minulosti. Podle něj jsou mezi vzdálenými příbuznými velryb nejen hroši, kteří zůstali na poloviční cestě mezi pevninou a vodou, ale také krávy, vepři a velbloudi.
Vědci se sice na velrybím suchozemském původu shodli již dříve, ale chyběl důkaz. Zkameněliny dokládaly pouze existenci obojživelných prapředků, což by nevylučovalo možnost, že se velryby vyvinuly z tvorů, kteří si to s přechodem na souš "rozmysleli". Pozůstatky, o které se nový velrybí rodokmen opírá, objevil tým vedený doktorem J. G. M. Thewissenem z ohijské univerzity v Rootstownu.
Pákistánský nález přitom navazuje na v září publikovanou (v časopise Nature) analýzu dalších zkamenělých koster pravděpodobných předků velryb - živočicha o velikosti lišky s latinským názvem Ichthyolestes a Pakicetuse, který byl jen o něco málo větší (asi jako vlk). Šlo podle všeho o čistě suchozemské živočichy schopné i rychlého běhu. Podle Christiana de Muizona z Národního přírodovědného muzea v
Paříži nově objevená chodící pravelryba je důležitým mezičlánkem, který zaujímá podobné místo jako Archeopteryx v říši ptáků. Ze studia morfologie vyhynulých živočichů přitom vznikla teorie, že kytovci vzešli z vyhynulého masožravého živočicha, který byl vzdáleně příbuzný s hyenami. Nicméně molekulární analýzy potvrzují spíše teorii o příbuznosti se spárkatou zvěří. Spor mezi odborníky přitom souvisel i s tím, že dlouho byly k dispozici jen neúplné nálezy. Ačkoliv byla už dříve nalezena řada zkamenělých koster, mnohým zcela chyběly končetiny, které jsou při sledování evoluce velryb klíčové.
Právě končetiny měnící se na ploutve dokumentují metamorfózu tvora suchozemského v plovoucího. Jeden ze sporů mezi vědci je tedy vyřešen a doktor Gingerich, který byl původně k příbuznosti velryb s hrochy skeptický, nyní uznává, že ve světě zvířat mají tyto dva druhy k sobě blíž než k ostatním. A to jakkoli se původní pravelryby spíše podobaly opravdu hyenám, avšak zkříženým s krokodýlem.
Gingerich však upozorňuje, že na rozdíl od některých svých kolegů si nemyslí, že by objevené pravelryby byly převážně suchozemskými tvory. Podle něj způsobem života připomínaly spíše tuleně, kteří na souši odpočívají. Protože jakkoli zadní končetiny nejsou podle zkamenělin oproti předním výrazně zakrnělé, nebyly svou stavbou přizpůsobeny pro dlouhé putování po pevnině. Nicméně přes velký pokrok v zaplňování temných míst v historii zůstává řada otázek nezodpovězena a paleontologové chtějí v hledání v Pákistánu pokračovat.
Kytovci, ať už delfíni nebo největší pozemský tvor plejtvák obrovský, vždy přitahovali pozornost člověka. Jsou spojeni s řadou mýtů a pověstí. A dodnes zůstávají zahaleni tajemstvím. Pro paleontology je otázkou, co vlastně vedlo tento druh k úplnému návratu k životu v moři a jak probíhal jeho vývoj, který dal vzniknout v rámci druhu pestré škále živočichů, kteří se co do velikosti mozku vyrovnají člověku, nebo ho dokonce předčí. Po 50 milionech let se přitom více než teplokrevným savcům podobají rybám, s nimiž sdílejí vodní říši.
