Drobní rolníci v chudých zemích třetího světa obvykle nejsou schopni nakupovat zemědělské stroje. Místo traktoru musí sloužit buvol či kráva, kteří nepotřebují kupovanou naftu ani náhradní součástky, stačí jim tráva rostoucí všude kolem a po opotřebení ještě dají něco masa. Dobytek v rozvojových ze mích však udolávají nemoci, obvykle také horko a často i sucho. Domácí zvířata, která v takových podmínkách dobře přežívají, nepůsobí v očích našeho zemědělce nijak výstavním dojmem: díky přirozenému výběru se sice adaptovala na místní podmínky, avšak vypadají jako špatně živená, masa dají po měrně málo a s mlékem je tomu zrovna tak.
"Takovým zvířatům chybějí geny, které by zvýšily jejich produkci mléka a masa," konstatuje Tony Irvin z Mezinárodního ústavu pro výzkum hospodářských zvířat v Nairobi. Moderní genetika umožňuje hledat geny, jež dovolují zvířeti přežít v těžkých podmínkách, v horku i suchu, odolat nemocím; a také ty, které ve zvířecím organismu řídí vytváření mléka anebo růst svalové tkáně. A to vědci z tohoto institutu dělají. Vědí, že ideální hospodářské zvíře pro rozvojový svět je takové, v němž jsou všechny tyto geny zkombinovány.
Jak toho dosáhnout? Obvyklým chovatelským způsobem je křížit zvíře s jednou požadovanou vlastností se zvířetem s druhou vlastností a doufat, že vzniklý potomek bude mít vlastnosti obě. Jinou možností je v laboratoři uměle vložit požadované geny do zárodků zvířat. První způsob může trvat dlouhá desetiletí, ale dnešní molekulová genetika jej pomáhá urychlit. Vědci v laboratořích hledají, které geny jsou za požadovanou vlastnost odpovědné, a pro křížení pak vybírají pouze zvířata, v nichž takové geny najdou v nejvhodnější kombinaci. Odpadne tak spousta pokusů, u nichž by se teprve po letech pozorování ukázalo, že vedly do slepé uličky.
Vědci spolupracující s institutem v Nairobi už například našli v jednom druhu buvolů, který žije v západní Africe, úsek DNA (deoxyribonukleové kyseliny, v níž jsou dědičné vlastnosti zakódovány), s velmi potřebným genem. Ten zřejmě způsobuje větší odolnost dobytka vůči africkému typu dobytčí trypanosomiázy - spavé nemoci, jež jinak nekompromisně napadá a ničí dobytek v celé subsaharské Africe.
Tato znalost se samozřejmě dá využít pro chovatelské účely, ale i pro umělé genové změny. Odpůrci genového inženýrství takové metody odmítají. "Zvíře stejně jako rostlina s uměle změněnými geny může poškodit životní prostředí, v němž se rozšíří," varuje Benedikt Haerlin z mezinárodního ústředí ekologické organizace Greenpeace.
