Dlouho jsem si myslel, že pokud není z čeho brát, není ani komu co dávat. Naše moudrá vláda a odbory mě však vyvedly z omylu a jasně mi dokázali, že když nic není, znamená to, že něco je. K věci: Zaměstnavatel, který potřebuje zaplatit své zaměstnance, peníze bohužel nezíská od Santa Klause, ale z prodeje např. výrobků, které jeho firma vyrobí a následně prodá. Po zaplacení povinných poplatků mu zůstane částka, jejichž část použije na mzdu svých zaměstnanců. Sám stanovuje poměry jednotlivých částek tak, aby nemusel svůj podnik zavřít, ale naopak, aby se mohla firma rozvíjet a prosperovat.
Co se stane v případě, když není schopen svým zaměstnancům poskytnout uzákoněnou nejmenší možnou mzdu 5700 Kč? Prosil bych laskavě vládu, aby odpověděla. Vypadá to tak, že mu nezbývá než firmu zavřít a zaměstnané svěřit do rukou úřadů práce. Pokud není ochotna vláda popř. odbory zaplatit chybějící rozdíl z peněz daňových poplatníků či peněz odborářů, pak bych tyto instituce nejspíše obvinil z omezování svobody v podnikání nebo z pokusu o likvidaci firem, jejichž zaměstnavatelé nejsou schopní zaplatit svým zaměstnancům částku vyšší než 5 700 Kč. Možná je to všechno jinak, pak bych prosil odborníky, aby mi věc vyjasnili.
Milan Kantor, Český Těšín
