"Našli jsme mimořádné množství důkazů, které naznačují, že dinosauři měli nosní dírky umístěné na špičce nosu," říká Witmer, který působí na Ohio University.
Ve své studii, zveřejněné v posledním čísle časopisu Science, se zaměřil na zkoumání současných příbuzných dinosaurů s cílem najít na jejich kostech charakteristické znaky, z nichž je možné odvodit umístění a rozložení měkkých tkání. Srovnáním těchto znaků s obdobnými stopami na dochovaných dinosauřích kostech byl doktor Witmer schopný zmapovat pravděpodobné rozmístění chrupavek, cév a dalších měkkých tkání tvořících dinosaurovy nosní dutiny.
Witmer prozkoumal 62 zvířat ze 45 druhů krokodýlů, ptáků a ještěrek, než dospěl ke konečnému závěru - dinosauří nozdry byly mnohem pravděpodobněji na předním konci čumáku, než výš u vrcholku hlavy.
Paleontologové v devatenáctém století předpokládali, že velcí sauropodi, jakým byl například dlouhokrký brontosaurus, museli žít ve vodě, protože byli tak velcí jako velryby. A pokud žili ve vodě, pak pravděpodobně měli nosní dírky umístěné vysoko na hlavě, aby mohli dýchat, i když byli částečně ponoření pod vodou.
"Přestože už jsme před lety zjistili, že dinosauři nebyli primárně vodními živočichy, umístění jejich nosních dírek jsme nikdy znovu neposuzovali. A automaticky se odvodilo, že i ostatní dinosauři měli nosní dírky na vrchu hlavy," říká doktor Witmer.
Dinosauři přitom podle jeho slov měli řadu dobrých důvodů, proč mít nosní dírky vpředu na čenichu. "Mít nozdry blíž k tlamě dává u tvora, který je na čichu závislý při hledání partnera, vyvarování se nepřítele i při shánění potravy, větší fyziologický smysl," vysvětluje Witmer. Podle jeho výzkumu to zvláště platilo pro rohaté dinosaury, jakým byl například Triceratops či pro čtyřicetitunového Diplodoca z rodiny brontosaurů.
