Ta se veze na toboganu a její pohyb, který nikdo nekontroluje, se zrychluje. Vidí to všichni, jen ne vedení sociálních demokratů.
Na nedávném sjezdu zvolili do svého čela zkompromitovaného premiéra. Bili se za tohoto muže nešťastné postavy jako lvi. Prohráli tak krutě, jak si zasloužili.
Do premiérského křesla pak dosadili Jiřího Paroubka, který působí jako všechno možné, jen ne jako vůdce a zachránce. ČSSD si ještě staví vzdušné zámky. Lidé nás podpoří, když zlevníme hypotéky, myslí si Paroubek.
Stanislav Gross se snažil podstrčit lidem myšlenku šampionů (středoevropský tygr, říkal kdysi ministr Dyba). Michal Kraus utěšuje přátele, že hluboký propad popularity strany, která nese vládní odpovědnost, je nevyhnutelný.
Přátelé uvěřili a na sjezdu vytyčili velký cíl – získat ve volbách v roce 2006 třicet procent voličů.
Politický zázrak není vyloučen, ale obyčejně k němu nestačí jen modlitby. A ČSSD nedělá nic pro to, aby ho přivolala. Sotva se vzpamatovala z potupného odchodu Stanislava Grosse, už se na veřejnosti naparovali pánové Kavan, Lachnit, Laštůvka a další s tím, že vládu možná nepodpoří.
Premiér, sotva se chopil funkce, řekl, že ODS je větším nebezpečím než komunisté.
Nejsilnější vládní strana dělá vše pro to, aby podpořila ve voličích dojem, že není jen nevypočitatelná, ale i směšná. Visí nad ní plakát "Myslím to upřímně". Je těžké takovou věc odpárat, ale ČSSD se o to vůbec nepokouší.
Zdá se, že místo vůdce levicového křídla už definitivně přepustila komunistům. Levicovým voličům totiž nenabízí nic lepšího a teď už ani důstojnějšího. Ve vládním prohlášení bude mnoho překvapivých myšlenek, říká pan Paroubek. Možná. Ale občané už asi nejsou na žádné myšlenky z dílny ČSSD zvědavi. Nevěří jim.
