Ani revoluce, ani politika, ani média, ani reklama nedokážou v moderní společnosti vyvolat tak masové vzepětí jako sport. I když sport to dokáže pouze za pomoci reklamy a médií.
Sobotou vypukne kvůli hokejovému šampionátu podobné šílenství i u nás, a ještě více naroste, pokud se českým hvězdám bude dařit. Amok patriotismu a pýchy z dob Nagana 1998 si ještě pamatujeme.
A ruku na srdce: nejlépe placeného hokejistu světa Jaromíra Jágra zná daleko více obyvatel Česka než naprostou většinu členů vlády Vladimíra Špidly. Přitom je současný sport i politikou.
Američané se začali počátkem sedmdesátých let sbližovat s komunistickou Čínou nad pingpongovými stoly. Jaderní rivalové Indie a Pákistán to teď zkoušejí přes jimi milovaný kriket.
Ve sportu (společně se showbyznysem) se také točí obrovské peníze a šampionát v Praze a Ostravě nebude žádnou výjimkou. Jenom na reklamě, která s hokejem v těchto týdnech přímo souvisí, u nás firmy utratí miliardu korun navíc.
A navíc je dnes hokej v České republice skutečně masovou zábavou, která přitahuje všechny. Daleko více než dříve ho sledují i ženy (proto se nedivte, že o přestávce zápasů uvidíte třeba spoty na instantní polévky) a děti. Je lákadlem pro chudé i bohaté, pro staré i mladé, pro komunisty i pravičáky bez rozdílu.
Přesto nad současným hokejovým šílenstvím ohrne nos část intelektuální elity a bude opět (pokolikáté už?) zdůrazňovat, že jsou daleko důležitější věci. I když mají částečně pravdu, vsadil bych se, že i tak se většina kritiků bude na utkání našich dívat.
Sport - a napínavá hra, jakou hokej určitě je - totiž nabízí i prvky, které někteří lidé postrádají v dnešním náboženství, v politice či v umění. Navíc za dva týdny, po mistrovství, bude zase klid.
