Na nic jiného policie nemá čas. Detailní rozbor všech obchodních případů firmy B.C.L. a jejích peněžních toků však ukazuje, že vyšetřování bankéřů je jen špičkou ledovce tohoto případu. Podstatou problému je, z jakých zdrojů pocházejí peníze, které se točily v této důmyslné pračce peněz.
Závěry šetření britské detektivní kanceláře Control Risks mohou naznačovat, že v Komerční bance prala špinavé peníze ruská mafie. Je však velice pravděpodobné, že bossové zločineckých organizací mohli prát přes Českou republiku peníze ruských politiků z půjček od Mezinárodního měnového fondu. Jde o známý případ velkého praní peněz prostřednictvím amerického ústavu Bank of New York.
Americká FBI totiž loni v srpnu odhalila, že přes devět kont této americké banky bylo v uplynulých letech vypráno na deset miliard dolarů a že s těmito účty je spojen právě Semjon Mogilevič - šéf solomonské mafie - tedy muž, jehož s Baracem Alonem spojují britští detektivové. Měsíc poté, co byl celý případ zveřejněn, ruská prokuratura potvrdila, že skutečně téměř tři čtvrtiny úvěrů MMF určených Rusku do této země vůbec nedorazily, protože tok těchto peněz byl odkloněn na jiné účty ruských bank a společností.
Vyšetřovatelé FBI zaznamenali, že loni v srpnu, kdy celý případ s Bank of New York praskl, zastavil Mogilevič veškeré bankovní operace. Pozoruhodné je, že přesně v té době přestal Barac Alon splácet peníze Komerční bance a stáhl ze svých účtů v České republice téměř všechny peníze. Dnes s odstupem času to vypadá, jako by byly oba případy spojeny, jako kdyby byl Barac Alon závislý na přísunu peněz z Mogilevičových účtů, které zničehonic vyschly, a tak i on přestal točit peníze přes Komerční banku.
Mohl by vůbec takový koloběh praní v případu KB fungovat? Způsob, jakým Alonova firma čerpala peníze z banky, nasvědčuje tomu, že ano.
Barac Alon tvrdil, že obchoduje s ocelí či obilím. Totiž že tyto komodity kupuje v Rusku a na Ukrajině a že je prodává dál do celého světa. Od roku 1996 začal na těchto obchodech spolupracovat s Komerční bankou, která se zavázala, že mu pomůže obchody profinancovat. A tak z banky postupně odešlo nejdříve 100, pak 150 a nakonec 200 milionů dolarů. Z těchto asi šestnácti miliard korun se nakonec bance nevrátila plná polovina.
Až v průběhu vyšetřování případu KB vyšlo najevo, že jde o velký podvod. S obilím a ocelí se totiž vůbec neobchodovalo. Vše bylo pouze na papíře, šlo o fiktivní obchody. Když totiž policisté spočítali, kolik chtěl Alon vyvézt pšenice za pouhý jeden týden z ukrajinského podniku Donchleboprodukt, zjistili, že šlo zjevně o přehnané množství: 540 tisíc tun obilí, což je asi 54 tisíc vagonů v hodnotě 35 milionů dolarů. Úředníci banky pak dokonce policii vypověděli, že když loni na podzim podvody s B.C.L. vyplavaly na povrch a zjistilo se, že Alon nemá ve skladech deklarovanou pšenici, jeho firma B.C.L. bance navrhovala, že místo pšenice bude obchodovat se dřevem. "Alon sliboval, že má v Bulharsku dřevo asi za 30 milionů dolarů. Ale bylo to nesmyslné, protože to někdo spočítal a zjistilo se, že by bylo nutné vykácet asi půl Bulharska," uvedl jeden z bankéřů do protokolu.
Navíc i způsob financování Alonových obchodů je jako stvořený pro praní špinavých peněz. KB totiž nepůjčovala Alonovi peníze klasickým úvěrem, ale na základě zvláštního instrumentu - akreditivu. Například v roce 1998 otevřela Komerční banka firmě B.C.L. akreditiv na 200 milionů dolarů. Aby tuto sumu mohla Alonova firma postupně odčerpat, musela složit v bance pouze 25 procent z této částky jako jistinu a předkládat bance takzvané warrant listy, které měly dokazovat, že zboží, na které si B.C.L. půjčuje, existuje a že bude Alonovi dodáno.
Celý fígl akreditivů však spočívá v tom, že peníze neuvolňuje na tyto obchody KB přímo, ale až jako druhá či třetí v řadě. Komerční banka totiž v první chvíli vydá pouze neodvolatelný závazek, že celý obchod profinancuje například do půl roku. Důležitou roli pak v celém procesu hraje zcela jiná banka, kterou si pro celý obchod vybere prodávající, tedy obchodní partner firmy B.C.L. Tato druhá banka (šlo například o vídeňskou banku Trigon) okamžitě poté, co KB vydala neodvolatelný závazek, uvolnila požadované množství peněz na účet prodávající firmy. Tato firma pak měla uvolnit zboží firmě B.C.L., která by ho obratem ruky prodala dále. Až teprve po určité době Komerční banka svůj závazek vůči druhé bance splnila a peníze jí za svého klienta vrátila. Firma B.C.L. by pak, kdyby zboží dobře prodala, půjčené peníze vrátila Komerční bance. Do jisté doby tento uzavřený kruh operací skutečně fungoval, ale otázkou zůstává, z jakých zdrojů firma B.C.L. peníze Komerční bance do loňského roku splácela, když na to nemohla mít, protože s obilím a ocelí vlastně vůbec neobchodovala.
