Co je tak imponujícího na člověku, který žije rok na střídačku s manželkou i s milenkou a až těhotenství milenky ho teprve donutí to rozseknout? Víte, co celou dobu ten dotyčný dělá? Zvažuje. Počítá. Bilancuje.
Nedokáže se rozhodnout, která z těch dvou žen je pro něj lepší. I když si možná myslí, že bere ohledy na manželku a rodinu, ve skutečnosti je hlavně mučí. Je to jako hnisající rána – bolest trvá dlouho, zvětšuje se a paralyzuje celé tělo.
Kdyby mě měl opustit manžel, přála bych si, aby to udělal tak jako Jiří Paroubek. Čistým řezem a bez možnosti opravného pokusu. Jen tak by mi umožnil se s tím vypořádat, neutápět se v zoufalém střídání naděje a prázdna, posunout se se svým životem dál.
Zamilovat se totiž není trestný čin. Může se to stát mně, vám i třeba katolickému knězi. Neexistuje proti tomu obrana a liší se jen následky. Můžete to hrát na obě strany, zvažovat, kdo je pro vás lepší, počítat a bilancovat. Anebo můžete vzít to riziko nového partnera a všeho, co je s tím spojené, a rozhodnout se.
Dobře vím, že to vůbec není jednoduché. Nikdo vám neslíbí, že se rozhodujete správně, tak jako Jiřímu Paroubkovi nikdo nezaručí, že Petru Kováčovou bude už navždycky bavit jezdit na chalupu a venčit jezevčíka.
Ani tím nezískáte jistotu, že vám předchozí partner nebo partnerka nebude chybět. Ale tím, že se rozhodnete vy sami, ulehčíte to druhé straně minimálně v tom, že bude vědět, s čím se má vypořádat.
Zneuctěné manželky, kterým je tu a tam dodávána naděje, dokážou šílené věci – poštvávat děti, nenávidět, vyhrožovat sebevraždou nebo... odpuštěním.
Ani na chvíli nepochybuju o tom, že vztah Paroubka a Kováčové začal dřív, než oba tvrdí. Jak říká má známá soudkyně, nikdy nikdo z manželství neodchází jen tak, vždycky je za tím někdo nový, byť jen potenciálně. Umět se rozhodnout a rozejít rychle však znamená respekt vůči tomu druhému, ne nedostatek citu.
Nikdo nevíme, jak moc každého z nich odloučení bolí jen proto, že nám veřejně nepláčou do kamer. Rozchodem vždycky ztrácejí oba, není vítěze. S ohledem na všechny zúčastněné jen Petře Kováčové přeju, aby jí její motto „Na muži je nejvíc sexy mozek“ vydrželo co nejdéle. Kéž by totiž měla pravdu.
