Všechny moderní národy vybavily svoji ikonografii alegorickými charaktery, které ve své postavě personifikují národní historii, kulturu, jazyk, ale i krajinu nebo mentalitu. Většina těchto postav se zrodila během 19. století, ale své symbolické představitele si pořídily i státy, které vznikly relativně nedávno.
V Izraeli tuto úlohu plní Šrulik, kreslená postavička, kterou v roce 1956 přivedl na svět maďarský Žid Kariel Gardoš. Šrulikovo jméno je zkomoleninou hebrejského slova Izrael.
Postavička Šrulika na izraelské pohlednici
Kadeřavý chlapec v kristuskách představuje prototyp sionistického osídlence, který se s láskou věnuje farmaření v nové vlasti. V dobách ohrožení Izraele se však oblékne do khaki, chopí se samopalu Uzi a povzbuzuje morálku židovského státu. Gardošovi se v postavě Šrulika podařilo vytvořit protipól stereotypního vyobrazení Žida jako nosatého kšeftaře z nacistických karikatur.
Palestinci se mohou ztotožnit s Handalou, postavičkou desetiletého chlapce z pera palestinského kreslíře Nadži al-Aliho. Chudý utečenec Handala v roztrhaných šatech stojí od Jomkipurské války v roce 1973 k čtenářům otočený zády na protest proti "vnějšímu řešení" palestinského problému.
V červnu 1987 al-Aliho zastřelil v Londýně na ulici palestinský student, který pracoval jako dvojitý agent Organizace pro osvobození Palestiny a Mosadu. Incident způsobil diplomatickou roztržku mezi Londýnem a Tel Avivem, ale pozůstalí karikaturisty tvrdí, že za atentátem byla OOP, protože al-Ali si často bral na mušku jejího šéfa Jásira Arafata.
Na obrazech vedly národy, ale v politice místo neměly
Výsadní role mezi personifikacemi národů patří ženám. Přestože jim byla v dobách vzniku moderních národních států přisouzena jen podřízená role, zaujímala ženská postava mezi národními symboly obvykle přední místo, vysvětluje historik Miroslav Hroch.
Klasickým příkladem je francouzská Marianna. Snad každý zná její podobu ze slavného obrazu Eugena Delacroixe Svoboda vede lid na barikády. S odhaleným poprsím symbolizuje Republiku a její heslo Volnost, rovnost, bratrství.
Proč byla pro propagaci republikánských ctností a jednotné Francie vybrána právě žena? Slovo republika je i ve francouzštině ženského rodu, navíc se nabízí přímý odkaz na antické bohyně.
Také Britové mají svoji ženskou alegorii. Oděná v tóze, s římskou přílbou na hlavě a kulatým štítem, se mocná Británie vznáší nad mořskými vlnami. Postava svým ustrojením odkazuje na dávnou římskou provincii a zároveň symbolizuje geografickou polohu ostrovního království.
Během bojů za nezávislost Irska v 19. století se nástrojem britské propagandy stala slabá sestra mocné Británie Hibernia, kterou bylo potřeba bránit před zdivočelými nacionalisty. Naopak irští Feniáni propagovali postavu Kathleen Ní Houlihanové, staré ženy spoléhající na ochranu mladých Irů před britskými kolonisty.
Matička Rus ve službách bolševické propagandy
Německá Germania původně symbolizovala nový národ vznikající z vůle lidu, po vzniku Německa v roce 1871 byla opatřena štítem a mečem a stala se militaristickým symbolem věrně oddaného lidu. Italii poznáte podle koruny ve tvaru hradeb, která představuje největší města země.
Paralelně k těmto postavám byly konstruovány postavy Polonie, Čechie, matky Dánky nebo Hispanie. Těžkým bojem si musela projít švýcarská Helvetia. Původně symbol svobody narazil na odpor konzervativních horských kantonů, které preferovaly Viléma Tella. Na známky a mince se dostala až po roce 1848.
Obraz ženy jako symbolu národa se často převedl i do obecnější roviny, v níž se národ prezentuje jako matka - vlast, která klade legitimní nároky na své syny, tvrdí Miroslav Hroch. Přestože bolševici odmítali obraz Matky Rusi jako projevu carského zpátečnictví, později se její postava vrátila do arzenálu komunistické propagandy jako alegorie Sovětské vlasti. Proslavil jí především propagandistický plakát z Velké vlastenecké války.
Advokáti prostého člověka
Spojené státy mají také svoji ženskou alegorii - Kolumbii. Postava dívky oděné v americké vlajce dala jméno filmovým studiím i raketoplánu, při jehož zkáze v roce 2003 zahynulo sedm astronautů. Většina lidí si však USA spojí s jinou postavou - Strýčkem Samem.
Strýček Sam verbuje Američany do války. Plakát Jamese M. Flagga z roku 1917
John Bull verbuje vojáky na plakátě z první světové války
Tato postava se poprvé objevila během britsko-americké války v roce 1812. Do širokého povědomí ale vstoupil až sveřepý stařec s kozí bradkou, který z plakátů za první světové války do mladých mužů hypnoticky zabodával prst a přesvědčoval je, aby se připojili k americkým jednotkám na evropském bojišti.
Zatímco Strýček Sam reprezentuje především americkou vládu, anglický John Bull symbolizuje typického ostrovního člověka. Z obtloustlého chlapíka s vestou v barvách britské vlajky vyzařuje selský rozum a podezíravost k jakékoliv autoritě.
Od roku 1712, kdy ho přivedl na svět lékař a satirik John Arbuthnot se objevil v řadě karikatur, které si braly na mušku vládní politiku. Obdobou takového lidového hrdiny v Portugalsku je Zé Povinho. Ekvivalent Hloupého Honzy je hodný a prostý venkovský křupan, který zesměšňuje mocipány.
Mladším bratrancem Johna Bulla a Strýčka Sama je kanadský drvoštěp Johnny Canuck. Od sedmdesátých let 19. století hrdinně čelil v novinových karikaturách politickému i ekonomickému tlaku svých silnějších příbuzných. Během druhé světové války dokonce vyrazil na stránkách komiksu proti nacistickým hordám, dopadl Hitlera a svými mozolovitými pěstmi ukončil válku.
Germán v noční košili versus český Vašek
I Němci se mohli ztotožnit se svým zástupcem z řad lidu, věčně podřimujícím Michlem v noční čepičce.
"Z Německého Michla vyzařuje jak nevinnost, tak prostomyslnost, kterou si vždy rádi brali na mušku zahraniční karikaturisté. Pokud se ale Michl probudí, překazí svojí nesmírnou silou rošťárny cizinců a zvítězí," tvrdí historik Eric Hobsbawm.
Identitu Německého Michla podle něj definuje především odpor proti cizincům. Svědčí o tom mimo jiné i karikatury z českých a německých novin 19. století, na jejichž stránkách svedl s Michlem nejeden souboj jeho protějšek - český Vašek.
Ukrajinský lidový hrdina kozák Mamaj s nezbytnou kobzou a dýmkou
Identitu Ukrajinců pomáhá definovat lidový hrdina kozák Mamaj. Kníratý rek vystupuje v řadě legend, které po rozpadu kozáckého centra Záporožská Seč na konci 18. století široce zlidověly. Na lidových malbách je vyobrazen s kobzou (tradiční ukrajinský hudební nástroj podobný loutně) a dýmkou. Statný oř symbolizuje rychlost a věrnost, kozákovy zbraně zase sílu národa.
Nekonečný příběh
Příběhy alegorických charakterů jednotlivých národů jsou barvité a spletité. Nezvratně patří mezi úhelné kameny mytologie každého národa. Přestože nestárnou, tok dějin neustále aktualizuje jejich symbolický význam a místo v mauzoleu národní mytologie.
Význam Německého Michla se po pádu komunismu nově aktualizoval. Na karikatuře Waltera Hanela se setkává probuzený Michl z východu se svým západním dvojčetem v troskách berlínské zdi.
Některé musely o svoji reprezentativní roli bojovat s mladšími konkurenty, jako například francouzská Marianna s galským bojovníkem Asterixem. Koneckonců i v Česku se o tuto roli dělí Švejk s Praotcem Čechem, který z politických kreseb v novinách často komentuje poslední politické kauzy.
