Teď vystupuje jako vedoucí kvarteta se členy značně mladšími: s tenorsaxofonistou Radkem Zapadlo, s pianistou Matejem Benko a s bubeníkem Tomášem Hobzekem.
Kvarteto Jaroslava Šimíčka drží pohromadě, jeho šéf si neuzurpuje nárok na roli ostentativního vedoucího. Šimíčkova basová sóla nejsou příliš častá, ale pozornost posluchačů v nich nikterak nepoleví. V popředí pochopitelně stojí saxofonista Radek Zapadlo coby nositel melodické linky: dostává tu více prostoru než na albech, na nichž se obvykle uplatňuje jako sideman. I bubeníka Tomáše Hobzeka je tu slyšet víc, než na většině jeho nahrávek - zejména ve skladbách Hucky nebo v závěru Ježka v kleci si přijde na své. Nejvýrazněji však stále působí Matej Benko, který i tady potvrzuje pověst pianisty, jehož stojí za to sledovat.
o cd |
Album obsahuje devět skladeb Jaroslava Šimíčka a tady se objevují jisté pochybovačné otázky. Autorovi se na desce lépe daří v pomalých tempech: zejména Delta ticha (jen trio, bez saxofonu) a zčásti i Jedna pro tátu působí vcelku originální invencí. V rychlých tempech jim v účinku sekunduje Hucky: to však již není dáno originalitou tématu, nýbrž díky intenzitě, jakou nahrávku vybavuje celé kvarteto.
Celkový dojem z alba by se dal přirovnat ke shrnutí, které lze občas slyšet po koncertě: Ale jo, docela to šlo. Což bývá komentář návštěvníků jazzových klubů, do nichž nepřicházejí posluchači s vyhraněnou představou, jaký druh muziky by chtěli slyšet, nýbrž zkrátka přicházejí konzumovat chorusový jazz s přehledným jazykem, s pravidelným beatem a napětím. Tedy denní, nejběžnější chléb jazzklubů.
kvarteto Jaroslava ŠimíčkaRadek Zapadlo – saxofon Seznam skladeb: |