Libyjci se shlukují například ve východní části metropole, kde stojí starý hotel Marriot. Běžně po tomto místě neštěkne ani pes a jen málokdo si všimne nenápadné námořní základny Búsetta, plechových garáží kolem přístavního mola, které napůl zakrývá vysoká zeď a vlnolam.
Teď je ale všechno jinak, vylíčil britský list The Guardian. Základna se v pondělí v noci stala jedním z prvních terčů spojeneckých útoků. Od té doby se z výbuchů a prskavého štěkání chaotické a neúčinné protiletecké palby stala v Tripolisu rutina.
Kaddáfí promluvil u poničené rezidencePodle USA chce odejít do exilu |
Ze silnice, kde zvědavci zaparkovali auta v dvojstupech, toho mnoho k vidění není. Ovšem bližší pohled nabízí scénu zkázy. Hangáru podobná budova je roztrhaná, otevřená střecha se šklebí k azurově modrému nebi a všude v šílených úhlech visí zmačkané plastové desky.
Uvnitř jsou zbytky toho, o čem Libyjci tvrdili, že je součástí námořní výcvikové a údržbářské dílny. Jsou to trosky čtyř raketometů sovětské výroby, palivové nádrže, zásoby a další zmačkané vybavení, to všechno pokryté štiplavě páchnoucím odérem spálené gumy a roztaveného kovu.
Oběti nejsou, čekali jsme to
Armádní kapitán Fasi ar-Ráti se domnívá, že nepřítel chtěl zničit půl tuctu hlídkových lodí kotvících opodál. Ty však zůstaly nedotčené a mimo dosah novinářů, které na místo útoku dovezli úředníci libyjského ministerstva informací. Nálet si prý nevyžádal žádné oběti.
"Posádka byla vyzvána k odchodu, protože jsme to čekali," řekl ar-Ráti s tím, že základnu zasáhlo šest raketových střel Tomahawk odpálených ve dvou salvách z námořních plavidel. Palebnou silou zdaleka přečíslily protileteckou obranu, která byla - jak Libyjci soukromě připouštějí - vždycky slabá a nyní je zcela přemožena.
Námořníci z Búsetty si podle britského listu přítomnost novinářů zjevně užívali, mávali samopaly a skandovali vlastenecká hesla. Skoro se mohlo zdát, že nechat si vybombardovat základnu je jistým druhem vojenského úspěchu.
Dobré ráno, vítězství
Libyjci často zdůrazňují svou schopnost přestát útoky. Oficiálně v zemi neexistuje nic jiného než odvaha a odpor. Člověk, který zavolá do ranního pořadu rádia al-Šababíja, slyší bizarní uvítání "Dobré ráno, vítězství" a pak zničující kritiku všech libyjských nepřátel.
Třeba Liga arabských států (LAS) si za podporu výzvy k uvalení bezletové zóny vysloužila překřtění na "Židovskou ligu". "Národní rada", kterou vytvořili povstalci v Benghází, je označována za "Radu konspiračních agentů". A jejich záměr je jasný: okupovat a rozdělit Libyi a ukrást její ropu. Na černé listině se ocitly i katarská televizní stanice al-Džazíra a saúdskoarabská al-Arabíja.
Státní sdělovací prostředky pravidelně poukazují na "křižácko-sionistickou agresi" a zdůrazňují jakýkoli odpor proti ní. Televizní stanice al-Džamáhíríja tak například věnovala značnou pozornost požadavku bolivijského prezidenta Eva Moralese, aby Barack Obama vrátil Nobelovu cenu za mír.
Vše je normální, už to bylo horší
Dalším velkým tématem státní televize je normálnost. Obyčejní lidé zpovídaní na ulici televizními reportéry trvají na tom, že všechno je v pořádku a v provozu. Obchody jsou otevřené, školy fungují a práce pokračuje, ovšem mnoho uzavřených podniků na hlavní ulici vypráví trochu jiný příběh.
Na koho neudělala operace Odyssey Dawn větší dojem, jsou starší Libyjci. Jednaosmdesátiletý Mahfúd Turkí, bývalý fotbalista, který pracuje v proslulé Salimově kavárně na Zeleném náměstí, vzpomíná na mnohem horší nebezpečí, když "anglické námořnictvo" bombardovalo Tripolis v roce 1941.
"Tohle je v porovnání s tím nic," říká s úsměvem. "Budoucnost je nejasná," dodává s tím, že Kaddáfí zůstává u lidí značně oblíbený, protože "se stará, aby každý měsíc přišla výplata".
Je zatím těžké posoudit skutečný dopad války, ale ať už si myslí cokoli, zdá se, že si na ni Libyjci začínají zvykat. "Ve dne je všechno v pořádku," říká dvacetiletý Ahmad. "Všechno je normální do devíti večer, než začnou útoky. Teď je to tu 'bum, bum, bum' každou noc," ušklíbne se. "K čertu s Američany."
