Pardubický případ není výjimečný. Policie ročně stíhá zhruba sto padesát lidí za týrání dětí. Následkům zanedbání péče či hrubého zacházení podlehne průměrně padesátka z nich. Navíc rok co rok spáchá sebevraždu na dvanáct dětí. Zpravidla ze strachu z rodičů.
Avšak s největší pravděpodobností jde jen o malou část skutečně týraných. Fond ohrožených dětí tvrdí, že s trýzněním se setká nejméně 20 tisíc hochů a děvčat mladších patnácti let. Drtivá většina případů zůstává skryta za dveřmi domovů.
Nejvíce jsou pak vzhledem ke své naprosté bezbrannosti a zranitelnosti ohroženy děti v kojeneckém věku. Jelikož týrané děti obvykle unikají lékařskému dohledu, jejich zdraví a životy závisí na všímavosti okolí. Od roku 1994 má sice každý občan podle zákona povinnost "podezřelou" rodinu ohlásit policii či sociálnímu odboru, mnozí lidé však utrpění dětí raději přehlížejí.
"Pokud selhává sousedská obezřetnost, státní orgány se k případu dostávají až v okamžiku, kdy násilí už vrcholí, a to může být už pozdě," upozorňuje šéf Dětského domova ve Stránčicích Pavel Biskup, který se v boji proti týrání dětí angažuje.
"Pochopitelně je k tomu zapotřebí kus osobní statečnosti. Obzvlášť na vesnicích, kde zná každý každého. Navíc my Češi jsme v tom jaksi specifičtí. Osobní odvaha mnohdy pomalu vyprchá a přijdou pochybnosti: Proč jsem o tom mluvil? Teď to vypadá, že jsem vše způsobil já a k tomu se ještě musím tahat po soudech," dodává.
Ale kdo jiný než sousedé by měl na alarmující případy upozornit? Pracovníci sociálních odborů přicházejí do rodin, v nichž se dítěti ubližuje, zpravidla až za pět minut dvanáct. "Je jich totiž zoufalý nedostatek, mnohdy se místo terénní práce věnují spíše administrativě," vysvětluje Biskup.
Před čtrnácti dny policie zatkla jedenadvacetiletého muže z Českých Budějovic. Lékaři objevili na těle dcery jeho družky četné podlitiny, zlomeninu obou kostí levého bérce a mnohočetnou frakturu lebky. Na prstech rukou a na obličeji mělo dítě jizvy po pálení cigaretou.
"Muž je podezřelý, že dceru družky házel z výše jednoho metru do postýlky, zavíral do pokoje s hlasitou hudbou, a když plakala, vytrhl jí chomáč vlasů," popsali případ policisté. Otčímovi hrozí až osm let vězení.
Jak ale vůbec mohl tak bezcitně bezbrannému dítěti ubližovat? Psychologové mají jednoduchou odpověď: Násilí vůči dětem se většinou dopouští psychopatické osobnosti. Často mají za sebou kriminální minulost, jsou závislé na alkoholu, drogách či výherních automatech.
V terminologii odborníků "nesou rysy agresivity a nezdrženlivost, mají nedostatečně rozvinuté vyšší city." V takových rodinách končí týrání fatálně: smrtí či těžkými zraněními. "Ale násilí nemusí čelit jen děti z rodin se sociálními problémy. Svým potomkům ubližují i vysokoškolsky vzdělaní lidé. Ti to však dokážou lépe skrýt a zpravidla nejde dětem přímo o život," uvádí Marie Vodičková z Fondu ohrožených dětí.
Policisté minulý týden zveřejnili případ třináctileté dívky z Rychnova nad Kněžnou. Její šestatřicetiletý otec ji surově trestal. "Dcera musela klečet na řetězech s předpaženýma rukama, na nichž měla knihy. Otec ji přitom bil řemenem nebo rákoskou," sdělil policejní mluvčí.
Dívka naštěstí neutrpěla žádná zranění, která by ji poznamenala na celý život. Přesto s ní budou mít psychoterapeuti hodně práce. Jak říkají, poraněnou psychiku nelze nikdy absolutně vyléčit. "Za léta praxe jsem vypracoval spoustu posudků, můžu tedy říci, že nešťastné dětství sehrává zejména u násilníků velkou roli," konstatuje soudní znalec a psycholog Slavomil Hubálek.
A navíc: pokud se týraným dětem nepodaří včas pomoci, přenášejí své utrpení dál. "Z nejrůznějších výzkumů a analýz vyplývá, že téměř většina týraných se chová ke svým dětem stejně jako k nim kdysi jejich rodiče," poznamenává Jitka Gjuričová, ředitelka odboru prevence kriminality ministerstva vnitra, která dříve působila jako sociální kurátorka.
