Jaký je hrubý příjem ministra financí?
Odměna ministra je 117 tisíc a k tomu je příplatek na reprezentaci, takže když zaplatím daně a uplatním slevu na dítě, beru zhruba devadesát tisíc čistého.
Už víte, o kolik byste si polepšil, kdyby prošla vaše daňová reforma?
Na svůj plat jsem si to opravdu nepočítal.
Platí stále, že navrhnete jednotnou sazbu daně z příjmů?
Ano. Předpokládáme, že nebudou daňová pásma a míra solidarity mezi lidmi s vyšším a nižším příjmem bude zajištěna poměrně vysokými slevami na dani - na osobu, na dítě, na vyživovanou osobu.
Co se tedy změní pro člověka se stotisícovým platem, jaký máte vy?
Každý člověk, nejen ti s tak vysokým příjmem, zaplatí méně na dani z příjmu fyzických osob. Mohu říci, že každá fyzická i právnická osoba (jednotlivec i firma - pozn. red.) bude platit menší daň z příjmu. Náš návrh předpokládá zmírnění rozdílů mezi zdaněním bohatších a chudších. Ale i po tom, co by reforma proběhla, dál bude platit, že lidé s vyššími příjmy budou nejvíce přispívat do rozpočtu.
Slibujete tedy, že úplně každému zůstane z jeho výplaty více peněz?
Ano. Ale výrazněji to zvýhodní rodiny s dětmi než ty bezdětné.
Takže bezdětný s platem pod dvacet tisíc ušetří jen drobné?
Přesná čísla zveřejníme až 3. dubna. Dřív skutečně ne. Nezlobte se.
Ale také něco zdraží. Chcete přece hýbat s daní z přidané hodnoty a ta se promítá do cen. Budou se měnit obě sazby DPH?
Ty sazby se k sobě přiblíží. Konkrétnější teď nebudu.
Budete přeřazovat některé položky z nižší sazby do vyšší?
Nepředpokládám to. Podíváte-li se ale, na co jsou nižší sazby DPH, tak každá položka je třaskavé politikum. Pro ministra financí je lákavé přesunout do vyšší sazby třeba knihy a noviny - říkám to úmyslně, protože tu sedím zrovna s vámi a vy víte, jak by se vám to nelíbilo.
Čtenáři by měli dražší noviny...
A jsou tu další politicky citlivé položky: lístky do kina, do divadla, na fotbal. Ubytovací služby, kde sazba pomáhá ke konkurenceschopnosti malých penzionů v pohraničí. A samozřejmě potraviny. Takže já nečekám, že dojde k přeřazování položek z nižší sazby do vyšší.
Položky se nezmění a zároveň chcete mít více peněz z DPH. Z toho vyplývá, že se ta spodní sazba, která je dnes pět procent, musí zvýšit.
Ano, tak to je.
A také, že ta vyšší, ve které je většina zboží, zase tak klesnout nemůže.
Neřekl jsem, že se budou hýbat obě sazby. Nemohu to vyloučit, ani potvrdit. Že se zvýší spodní sazba, tím jsem se nikdy netajil.
Do té patří hlavně potraviny. Takže Kalousek zdraží chleba?
Myslím, že nemá smysl diskutovat jednu sazbu. Musíte brát všechna opatření dohromady. Chceme, aby se přesunuly daně od příjmů ke spotřebě. Je poctivé nebrat lidem tolik peněz a nechat na nich, aby tím, za co utrácejí, rozhodli o míře svého zdanění více, než mohou dnes. Vyšší platy pro méně lidí
Kromě daní by se měla reforma týkat také sociálních dávek, výdajů ve zdravotnictví. Čeho ještě?
Má to být celková reforma veřejných financí. Jejich vývoj je hrozivý. Propásli jsme pět příznivých let. Dramaticky rostou schodky rozpočtu a zadlužování státu. Důvod je zřejmý, obrovský nárůst tzv. mandatorních, tedy ze zákona povinných výdajů. Ty rostou tak rychle, že kdyby se s nimi nic neudělalo, tak už v roce 2009 budou větší než příjmy státního rozpočtu. Klíčová je reforma těchto výdajů.
Když chcete snížit daně i schodek, budou ty škrty muset být o to výraznější.
Nepochybně. Ale je to dosažitelné, a to sociálně citlivými kroky.
Jakými?
Představíme je v úterý třetího.
Ať jsou jakékoli, ČSSD se asi ty kroky zase tak citlivé zdát nebudou.
Říkat to budou. Ale chtěl bych připomenout, že devadesát procent všech opatření v sociální oblasti - tedy na straně těch povinných výdajů - bylo dohodnuto se sociální demokracií, když se v prosinci dohadovala koalice ODS, ČSSD a nás. Například penzijní reforma, kterou budeme prezentovat také 3. dubna, je do posledního písmenka to, co bylo dohodnuto s ČSSD. Teď to mohou těžko kritizovat.
Ještě ke konkrétním změnám. Počítáte se stropem pro sociální a zdravotní pojištění? Tedy, že lidé s vysokými příjmy nebudou platit pojištění z celého platu, ale jen z jeho části.
Ano. Strop na výpočet pojistného bude. Bude to čtyřnásobek průměrné mzdy. (cca 80 tis. Kč, z částky nad to už by se pojištění nepočítalo - pozn. red.)
Mluvili jsme o výdajích a škrtání. Počítá vláda s výrazným snižováním počtu státních zaměstnanců?
Ze státního rozpočtu je placeno 459 tisíc zaměstnanců. Jsem přesvědčen, že z takového čísla lze snižovat docela efektivně. Že při tom vláda bude mít jiný metr na různé profese, to logicky předpokládám. Asi bude jiný přístup k úředníkům ve státní správě než k učitelům či hasičům. Platí následující: v možnostech státního rozpočtu je, aby při počtu 459 tisíc zaměstnanců navyšoval jejich mzdy o jeden a půl procenta. Tedy méně, než je inflace. Právě. Mají-li se mzdy zvyšovat více - a já jsem o tom přesvědčen - musí se ten počet zmenšovat. Je jistě na místě úvaha lépe zaplatit méně lidí než špatně zaplatit více. Rozumný nárůst je mezi čtyřmi až pěti procenty, přidat z rozpočtu se dá jeden a půl a ten zbytek musí být zajištěn redukcí počtu zaměstnanců.
Má vlastně celá ta reforma šanci, aby prošla? Myslíte, že seženete toho stoprvního "Pohanku"?
Poslanců je dvě stě. Nevím, proč tedy zrovna Pohanku...
... to bylo obrazně řečeno, i když zrovna Pohanka a Melčák přicházejí v úvahu.
Je naší povinností se o získání podpory pokusit. Dokonce bych řekl, že je to jediný smysl existence této vlády. Pokud by to nešlo, pak je poctivé co nejrychleji směřovat k předčasným volbám.
To jste konečně slibovali už při nástupu.
Ano. Nemělo by smysl prodlužovat agonii. Reformy stejně budou. Když neprojdou teď, země se bude dál zadlužovat a bude méně a méně peněz. Čím později přijdou, tím víc to bude bolet. Pokud budeme dál pokračovat v šíleném trendu deficitů, můžeme se nakonec ocitnout až v takzvané dluhové pasti. A cesty z dluhových pastí jsou různé, ale jedno mají společné, vždy je nejvíc odskáčou ti nejslabší a nejchudší. Takže paradoxně: ten, kdo dnes pod heslem sociální odmítá reformy...
... je podle vás asociál...
... připravuje složitou situaci pro ty nejslabší, tedy chová se dramaticky asociálně.
Změníme téma. Je to tři čtvrtě roku, co jste opustil křeslo předsedy křesťanských demokratů. Jak hodnotíte svého nástupce?
Já jsem předsedy nikdy nehodnotil. Všechny jsem respektoval a držel v úctě.
Je podle vás Jiří Čunek nevinný, tedy v té známé korupční aféře?
Na to může odpovědět jedině on. Ptáte-li se, zda mu důvěřuji jako předsedovi, pak ano, důvěřuji. Věřím, že se v daném okamžiku rozhoduje, rozhodoval a rozhodne tím nejsprávnějším způsobem. Je to pro něj těžká hodina. A jámu držím palce, aby prokázal to, o čem je přesvědčen, že prokáže.
Případ Jiřího Čunka mi - přinejmenším ve zmatených, měnících se výpovědích - připomíná Stanislava Grosse a jeho strýčka Vika. Vám ne?
Tuhle paralelu jsem nehledal. Jistě si vzpomenete, že co se týče bytu, strýčků Viků a nevímkoho ještě, byla KDU-ČSL velmi zdrženlivá a tichá. Premiéra Grosse jsme vyzvali k odchodu až v úplně jiné situaci. Když došlo na nevěstinec.
Chtěl byste se ještě někdy ucházet o funkci předsedy KDU?
Je mi 46 let, nevím, co bude za dvacet let. Ale v nejbližší době to skutečně v plánu nemám.
Děláme spolu rozhovor poprvé. Využiji toho a zeptám se na pár věcí, které mi na vaší kariéře přišly zvláštní.
Prosím...
Kdysi jste řekl, že jste přátelé s Richardem Hávou, známým z role šéfa Omnipolu. Pořád je to dobrý přítel?
Je. Už čtrnáct nebo patnáct let. A já si nejsem vědom žádné nemravnosti, které by se někdy dopustil.
Nenapadlo vás, že vám tohle přátelství škodí?
I kdyby to tak bylo, proč bych se měl zříkat přátel? Stejně tak by jemu mohlo škodit, že se přátelí s politikem. A takové věci nám rozhodně nestojí za to, abychom se zříkali svého přátelství.
Vždycky když se objeví jméno Háva - naposledy to bylo v souvislosti s lobbingem za gripeny - každý si řekne: Jo, to je ten od Kalouska...
Vždyť je to absurdní. Pan Háva přece - a nemám důvod mu nevěřit - nebyl účasten na těch nesmyslech, co říkal Jan Kavan švédské televizi.
Jak často se vídáte?
Jak často se vídají přátelé? Někdy se třeba měsíc nevidí, někdy se vidí dvakrát týdně.
Další věc, která mě zajímá: proč jste se vlastně po Grossově pádu vrátili zpět do vlády s ČSSD?
Nechtěli jsme rozbít koalici. Chtěli jsme v ní pokračovat s jiným premiérem. To se stalo. Možná to nebylo výhodné pro naše preference, ale nedá se řídit jen tím.
Říkalo se, že za to mohla vaše chorobná obava z toho, aby lidovci nebyli opět považováni za zrádce.
My jsme podepsali nějakou koaliční dohodu. Já jsem si vždycky dával záležet na tom, abych dohody dodržoval. Nechtěli jsme koalici rozbít, jen vyměnit premiéra.
Nenapadlo vás, že jste měli opustit ČSSD, ani když jste slyšel povolební projev Jiřího Paroubka?
Že Paroubkův styl překvapil nejen koaliční partnery, ale i sociální demokracii, bylo zřejmé už dlouho před volbami. Nikoli až při volebním projevu. Tehdy mu ujely nervy, a tak se úplně neovládal.
Ale vy jste s Paroubkem koncem srpna jednal o vládě, která by se opírala o podporu komunistů. Co se to s vámi tehdy dělo?
Už jsem to vysvětloval tolikrát... V tu chvíli ležela na stole dohoda o opoziční smlouvě a byla by podepsána. Tohle byl jediný možný tah, jak ji zmařit. A jste-li jediný, kdo to může zmařit, musíte to udělat za každou cenu. Byl jsem si vědom obrovské politické ceny, kterou zaplatím. A také jsem ji bez reptání zaplatil. Nevykrucoval jsem se, nevymlouval, udělal jsem to, co jsem považoval za správné. Kdybych vrátil čas, udělal bych to znovu.
Mluvíte o obrovské politické ceně. Tehdy jste vedl lidovce, dnes jste ministrem financí. To není zase takový sešup dolů...
Když jsem ten krok dělal, na 99 procent jsem věděl, že jako předseda končím. Ale ve snu by mě nenapadlo, že budu ministrem financí.
Možná vážně platí, že Kalousek má v politice devět životů, jako kočka.
Už jen kolikrát jste odcházel. Měl jsem čtyři vážné politické rezignace.
Tak to už vlastně žijete pátý politický život.
Rezignace přece k politice patří. Je to buď reakce na nějaký vlastní politický krok, nebo na nepřijatelné chování okolí. Proto rezignujete. Ale to ještě neznamená, že se zříkáte veřejného života. K takovým krokům potřebujete odvahu.
A vy jste odvážný?
Myslím, že mi zrovna odvaha nikdy nechyběla. Možná i proto, že jsem si celý život hlídal vnitřní svobodu. Nikdy jsem se nenechal donutit k něčemu, co jsem nechtěl. A někdy musíte reagovat rezignací.
Rezignoval jste po jednání s Paroubkem. Říkal jste, že byste to udělal znovu. Co byste naopak už znovu neudělal?
Mou fatální chybou jako předsedy KDU bylo, že jsem nepodpořil Vladimíra Špidlu. ČSSD jednala v roce 2004 o jeho odvolání a konzultovala to se svými koaličními partnery. Tenkrát jsem řekl, že pokud se rozhodnou pro výměnu na místě, které jim podle koaliční smlouvy patří, je to jejich věc. Pak jsem si to tisíckrát vyčítal.
Proč?
Nikdy jsem to neměl udělat. Kdybychom tehdy řekli, že jsme ve vládě Vladimíra Špidly a v jiné nebudeme, mohla to být dál Špidlova vláda. Se všemi svými přednostmi i nedostatky. Ale těch předností měla víc než ty další nedostatků. Každý jsme měli jiný pohled na svět. Ale byl to v každém případě demokrat a měl odvahu k reformám a k provozování nekomunistické demokratické politiky. Tenkrát jsem se zachoval alibisticky a myslím, že to byla hrozná chyba. Strašně mě mrzí, že jsem ho nepodpořil.
Řekl jste mu to někdy?
Myslím, že takhle přímo ne.
