Fotograf, fotografický teoretik, ale i novinář a spisovatel Josef Moucha (1956) zveřejnil svůj vojenský cyklus z roku 1982 uceleně až vloni, a nejprve mimo Prahu. V hlavním městě byl nejprve k vidění - na přelomu loňského a letošního roku - jen zlomek souboru na přehlídce Tenkrát na Východě. Nyní je v metropoli vystavena Mouchova "vojna" celá v Galerii Pecka.
Josef Moucha se v české fotografii pohybuje na několikerý způsob již zhruba tři desítky let. Za tu dobu se coby fotograf etabloval především jako tvůrce experimentující, prozkoumávající skladbu fotografického obrazu, zákonitosti a možnosti zobrazování světa a sdělování obsahů skrze fotografii. Výsledné fotografie u něho například vznikaly tak, že na jeden papír zvětšoval po sobě jdoucí filmová políčka, přičemž žádné nebylo naexponováno celé, nýbrž vždy to byl pohled torzovitý, a přitom zmnožený. Nebo využíval násobené expozice papíru, kdy se obrazy zvrstvily jako vzpomínky.
O výstavěJosef Moucha: Kdo se dá na vojnu Galerie Pecka, Vratislavova 24, Praha 2, výstava trvá do 29. dubna 2010. Otevírací doba: |
Obrazově je celý cyklus v souladu s tématem: černobílé fotografie čtvercového formátu, s převahou šedivých tónů, na sebe nijak formálně neupozorňují, jsou zde zcela služebným a adekvátním nosičem: stačilo totiž ty vojenské děje citlivě zachytit. Taková typičnost, až archetypálnost situací přímo vyžaduje autorské upozadění, obsah pracuje "za" a "na" autora.
Myslím, že přemýšlivý Josef Moucha odpočátku dobře věděl, co fotografuje, o čem ty snímky vypovídají. Ale možná je zprvu neviděl jako "umění", jako integrální součást svého díla. Třeba proto s vojenským cyklem čekal tak dlouho na zveřejnění. Ať už to bylo jakkoliv, soubor Kdo se dá na vojnu náleží k jeho dílům erbovním, čas jej prověřil, oprostil, vtiskl mu pečeť dokonale výstižného a neokázalého záznamu. Každému divákovi, který nějak přičichl k základní vojenské službě během normalizačních let se nad Mouchovými snímky okamžitě a intenzivně vybaví rituály, zmary a smrady, ten ztracený čas, ta černá díra, která pro každého jen trochu aktivnějšího a přemýšlivějšího člověka vojna znamenala. Ale věřím, že i pro děti nebo dokonce už pro vnoučata oněch pamětníků mohou Mouchovy fotografie nést sdělení – může to být pro ně nevšední pohled na šeď a nudu.
Jako je neokázale, nekřiklavě, ale přesvědčivě na souboru Kdo se dá na vojnu zpodobněna československá základní vojenská povinnost v čase pozdní studené války, tak stejně neokázale a přesvědčivě se tento Mouchův cyklus zařadil k významným položkám českého fotodokumentarismu normalizační éry.
Možnost videaSlovo recenzenta o výstavě a pohled do ní si můžete poslechnout a prohlédnout v rámci záznamu pořadu Kultura.cz na adrese: |