Každého, kdo zavadil o socialistickou vojnu, osloví fotky Josefa Mouchy

Černobílý cyklus Kdo se dá na vojnu Josefa Mouchy vznikl v roce 1982. Je to možná vůbec nejlepší fotografické svědectví o základní vojenské službě, které v české fotografii za normalizace vzniklo. Výstavu nyní hostí pražská Galerie Pecka.

Fotograf, fotografický teoretik, ale i novinář a spisovatel Josef Moucha (1956) zveřejnil svůj vojenský cyklus z roku 1982 uceleně až vloni, a nejprve mimo Prahu. V hlavním městě byl nejprve k vidění - na přelomu loňského a letošního roku - jen zlomek souboru na přehlídce Tenkrát na Východě. Nyní je v metropoli vystavena Mouchova "vojna" celá v Galerii Pecka.

Josef Moucha se v české fotografii pohybuje na několikerý způsob již zhruba tři desítky let. Za tu dobu se coby fotograf etabloval především jako tvůrce experimentující, prozkoumávající skladbu fotografického obrazu, zákonitosti a možnosti zobrazování světa a sdělování obsahů skrze fotografii. Výsledné fotografie u něho například vznikaly tak, že na jeden papír zvětšoval po sobě jdoucí filmová políčka, přičemž žádné nebylo naexponováno celé, nýbrž vždy to byl pohled torzovitý, a přitom zmnožený. Nebo využíval násobené expozice papíru, kdy se obrazy zvrstvily jako vzpomínky.

Z cyklu Josefa Mouchy Mošnov, 1982

O výstavě

Josef Moucha: Kdo se dá na vojnu

Galerie Pecka, Vratislavova 24, Praha 2, výstava trvá do 29. dubna 2010.

Otevírací doba:
Po – Čt 11 - 18 hodin - po telefonické domluvě (tel.,fax: [phone]; e-mail: [e-mail]).

Ovšem soubor Kdo se dá na vojnu je dílo naprosto neexperimentující, nezatížené filozofií fotografie, jde o dokument a vlastně o juvenilii (ovšem autorovi tenkrát bylo šestadvacet, a to u fotografů může být už i docela zralý tvůrčí věk). Autor narukoval na vojnu. A během přijímače, slavnostní přísahy a dalších rituálů na vojně fotografoval. Na výstavě bohužel nesděluje, díky čemu mu to bylo umožněno – zda dokumentoval pro armádní pracovníky, nebo si prostě u sebe fotoaparát nechal a "cvakal si" výhradně pro sebe. Tuhle možnost ovšem, jak si to z vojny pamatuji, téměř úplně vylučuji, neboť utajovací mánie vojáků z povolání byla značná, vládla všeobecná paranoia (na vojně ovšem i všeprostupující bordel). Nejspíš to bylo tak, že vojákům se Mouchova fotografická dovednost nějak hodila a on kromě úkolů pro "lampasáky" si fotil i "bokem". Hranice mezi tím, co bylo dle řádů a oficiální, a mezi tím, co tupou oficióznost a buzeraci demaskovalo přitom bývala tenká a pružná, protože na vojně bylo téměř všechno pouhé předstírání a zdání – kromě nudy a depresivnosti, které naopak byly zatraceně opravdové. Moucha ovšem - to jistě ne v souladu s vojenskými řády – fotil i v umývárně, na záchodě či tehdy, když se vojáčci základní služby opili na vycházce.

Z cyklu Josefa Mouchy Mošnov, 1982

Obrazově je celý cyklus v souladu s tématem: černobílé fotografie čtvercového formátu, s převahou šedivých tónů, na sebe nijak formálně neupozorňují, jsou zde zcela služebným a adekvátním nosičem: stačilo totiž ty vojenské děje citlivě zachytit. Taková typičnost, až archetypálnost situací přímo vyžaduje autorské upozadění, obsah pracuje "za" a "na" autora.

Myslím, že přemýšlivý Josef Moucha odpočátku dobře věděl, co fotografuje, o čem ty snímky vypovídají. Ale možná je zprvu neviděl jako "umění", jako integrální součást svého díla. Třeba proto s vojenským cyklem čekal tak dlouho na zveřejnění. Ať už to bylo jakkoliv, soubor Kdo se dá na vojnu náleží k jeho dílům erbovním, čas jej prověřil, oprostil, vtiskl mu pečeť dokonale výstižného a neokázalého záznamu. Každému divákovi, který nějak přičichl k základní vojenské službě během normalizačních let se nad Mouchovými snímky okamžitě a intenzivně vybaví rituály, zmary a smrady, ten ztracený čas, ta černá díra, která pro každého jen trochu aktivnějšího a přemýšlivějšího člověka vojna znamenala. Ale věřím, že i pro děti nebo dokonce už pro vnoučata oněch pamětníků mohou Mouchovy fotografie nést sdělení – může to být pro ně nevšední pohled na šeď a nudu.

Z cyklu Josefa Mouchy Mošnov, 1982

Jako je neokázale, nekřiklavě, ale přesvědčivě na souboru Kdo se dá na vojnu zpodobněna československá základní vojenská povinnost v čase pozdní studené války, tak stejně neokázale a přesvědčivě se tento Mouchův cyklus zařadil k významným položkám českého fotodokumentarismu normalizační éry.
 

Možnost videa

Slovo recenzenta o výstavě a pohled do ní si můžete poslechnout a prohlédnout v rámci záznamu pořadu Kultura.cz na adrese:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210562228000010-kultura-cz/

Z cyklu Josefa Mouchy Mošnov, 1982