Vyplývá to ze studie, kterou má MF DNES exkluzivně k dispozici.
"Šikana je vážné onemocnění kolektivu, které se musí léčit velmi opatrně. A učitelé většinou nevědí jak," říká psycholog Michal Kolář, který studii vypracoval.
Vyplývá z ní, že celkem pět procent chlapců a dívek je šikanováno několikrát týdně, celkem tři a půl procenta dětí jednou týdně a prakticky každé páté dítě se stalo bezbranným terčem spolužáků už nejméně jednou nebo dvakrát.
Jak? Spolužáci třeba brání oběti odejít ze třídy na záchod, obklíčí jeho lavici a nepustí ho sednout, dítěti na lavici přistanou zesměšňující básničky či kresby. A v řadě případů se agresor domluví se svými nohsledy a oběť škrtí, kopou, fackují.
Soustředěné ubližování podle Michala Koláře neškodí pouze trápené oběti, jak by se mohlo zdát. Nepotrestanou šikanou je silně poznamenaná celá třída. "Děti vidí, že autority jako učitelé nejsou schopny zajistit ochranu a bezpečnost slabým," konstatuje.
Na nedávný příklad tyranizování ve škole upozorňuje Bohumil Stejskal z ministerstva školství. "Chlapce, který měl nemocné srdce, si vyhlédli starší kluci. Vždycky když si v automatu kupoval pití, okradli ho," vypráví.
"Zpočátku stačilo, že mu vzali pár korun. Končilo to ale tím, že hoch začal doma krást tisícikoruny, aby měl od agresorů pokoj. V té době si už i chlapcova matka všimla, že dítě neklidně spí a ze spánku křičí," dodává. Stejskal je přesvědčen, že šikana se ve větší či menší míře objevuje na každé škole. "Ale ředitelé to neradi připouštějí," říká.
Gymnazisté: Nesmíříme se s tím
Novinka je, že si nebezpečí uvědomují i děti samotné a nechtějí se smířit s tím, že řadě jejich vrstevníků je ubližováno. Kvartáni z gymnázia v Horních Počernicích se proto domluvili, připravili projekt a začínají s ním objíždět školy, aby pomohli. "Chceme mladším dětem vysvětlit, co je to šikana, a poradit, co dělat, když se s ní setkají," vysvětluje patnáctiletý Lukáš Boček.
"Šikana je odpradávna velký problém ve společnosti. Nejvíce se vyskytuje ve školách a dříve se s ní setkávali také kluci na vojně," začíná patnáctiletá Anna Brabcová své povídání o problému, který ji a její spolužáky velmi zajímá.
Kvartáni z Gymnázia Horní Počernice sice nikdy šikanu na vlastní kůži nezažili, ale vědí o ní víc než jejich vrstevníci. Pro mladší žáky totiž již dva roky připravují projekt, v rámci kterého se snaží sami pomoct svým slabším vrstevníkům.
"Nejprve jsme museli vstřebat spoustu nových poznatků. Byli jsme se také poradit s Michalem Kolářem, který je největší český odborník na šikanu," vzpomíná Lukáš Boček, který projekt od počátku připravoval.
Mimo jiné se spolužáky hledali v médiích zmínky o případech, kdy bylo dětem ubližováno. "Až když jsme se těmi smutnými případy probírali, došlo nám, jak je šikana strašná. Těch obětí nám bylo moc líto," říká Lukáš.
Když nasbírali dostatek informací, začali je šířit dál. "Nejprve jsme pořádali přednášky pro mladší děti na našem gymnáziu. Setkalo se to s příznivým ohlasem, tak jsme si s projektem troufli vyjet i na jiné školy," vypráví Lukáš. Podle něj je důležité, aby dítě vědělo, na koho se obrátit, pokud je šikanované.
"Dělali jsme také vlastní průzkumy, kde jsme zjišťovali, co děti o problému vědí. A zaujal nás výsledek, že jen polovina z nich důvěřuje škole. To by se mělo změnit," soudí Lukáš. Proto školám při prezentaci svého projektu například doporučují, aby učitelé na chodby škol dali schránky důvěry.
Že je důvěra dětí ve školu důležitá, je přesvědčen i Bohumil Stejskal z ministerstva školství. "Pokud má učitel děti na své straně, řeší se i šikana ve třídě snadněji," říká Stejskal. Ví, o čem mluví. Už několik let totiž jezdí po školách a pomáhá jim s nepříjemným problémem skoncovat.
"Učitel se musí naučit, jak postupovat, když se v jeho třídě začne něco takového dít. A protože se šikana obvykle děje skrytě a ani jedna strana o ní nechce mluvit, je jeho úkol velmi obtížný," vysvětluje.
Pedagogy nabádá ke zvýšené pozornosti například v momentě, kdy k tabuli vyvolají žáka a zbytek třídy dá nahlas najevo radost, že právě on byl vyvolán. "Mezi nevinným kočkováním a šikanováním je velice křehká hranice. Šikanování je také, když spolužákovi ostatní neodpovídají na pozdrav nebo jej za zády pomlouvají," upozorňuje.
Vyšetřování šikany podle odborníků nikdy nemůže začít u oběti nebo agresora, ačkoliv právě tato možnost se nabízí. "Nejprve je třeba oslovit kamarády předpokládané oběti. Teprve když si učitel potvrdí své podezření, může oslovit rodiče šikanovaného," popisuje postup Stejskal a dodává, že mezi pedagogem a rodiči by měla fungovat spolupráce: "S rodiči toho, kdo šikanuje, je samozřejmě domluva těžší. Málokdo je ochotný uvěřit, že má doma násilníka."
