Nekladl tehdy žádný odpor a při výslechu působil zcela odevzdaně. Už tehdy ho ruský tisk označoval vzhledem k jeho chatrnému zdraví za žijící mrtvolu.
Radujev se nicméně proslavil jako nesmiřitelný bojovník ve válce za nezávislost Čečenska na Rusku v letech 1994 až 1996. Navzdory uzavřenému příměří pokračoval v čečenském Gudermesu ve výcviku svých vojáků a připravoval je na diverzní válku.
Proces s Radujevem začal před dagestánským Nejvyšším soudem v Machačkale loni v listopadu. Trval čtyřicet dní, promluvilo 120 svědků. O průběhu soudu čtěte ZDE.
Radujev byl odsouzen za terorismus a vraždy, přičemž za jeho hlavní zločin je považováno přepadení nemocnice v dagestánském Kizljaru v roce 1996.
Se svým komandem Osamělý vlk tehdy zadržel asi dva tisíce lidí jako rukojmí. S nimi se přesunul do obce Pervomajskoje. Tu pak ruské jednotky srovnaly se zemí. Zemřelo 78 lidí. On i velká část jeho bojovníků z obklíčení utekli.
Později se také přihlásil k výbuchům na nádražích v jihoruském Pjatigorsku a Armaviru v roce 1997 a k pokusu o atentát na gruzínského prezidenta Eduarda Ševardnadzeho v roce 1998.
Před soudem Radujev sám sebe představil jako velitele severovýchodního sektoru ozbrojených sil Čečenské republiky Ičkerija.
V druhé čečenské válce se podle ruského tisku vojenských aktivit už osobně neúčastnil, protože jeho zdravotní stav vyžadoval nové chirurgické operace na mozku a on sám nebyl s to velet své armádě. Následky plastik, které údajně podstoupil v Bělorusku a Německu, skrýval za tmavými brýlemi.
|
Salman Radujev |
|
Narodil se v roce 1968 v čečenské obci Tejp-Gordali v okrese Nožaj-Jurt. Byl horlivým členem Komunistické strany Sovětského svazu a Komsomolu. V roce 1992 vedl místní správu v Gudermesu. Za ženu si vzal dceru prvního čečenského prezidenta a afghánského veterána Džochara Dudajeva, jehož byl oddaným stoupencem i po jeho smrti při ruském útoku v roce 1996. Nabízenou funkci v čečenské vládě Radujev odmítl, aby mohl bojovat za svobodu s plným nasazením. |
O Radujevově smrti se mluvilo už krátce po vydání zatykače v lednu 2000. Zprávy o jeho zabití prý rozšiřovali Čečenci, aby ho zatčení uchránili. List Kommersant ale upozornil na napjaté vztahy mezi Radjevem a polními veliteli Šamilem Basajevem, Chattábem a Gelajevem.
Basajev i čečenský prezident Aslan Maschadov chtěli Radujeva odstranit - Basajeva a Chattába údajně Radujev nabídl Moskvě za milion dolarů.
Islámský soud v Čečensku ho odsoudil ke čtyřem letům vězení za ozbrojené povstání proti Maschadovovi v roce 1998.
