Po slabých ředitelích, chaotických radách a po vlně bouří měla by totiž ČT vplout do období - skutečně bouřlivého. Do období zásadních změn a převratů, které ze starodávné přetučnělé a do sebe zahleděné firmy udělají moderní efektivní kulturní stanici. Tyto změny patrně již nebude možné dlouho oddalovat. V jejich čele měl by stát ředitel silný, sebevědomý a nebojácný. Stratég s jasnou vizí, nikoliv taktik, který dokáže vyjít s každým.
Česká televize se stále více podobá komerčním stanicím. Vkusem i myšlením. Výběrem programů počínaje, úsečným pokřikem hlasatelů konče. Jen v jednom se u nich neučí: být efektivní a pružná. Dočkáme se, že bude jako ty komerční stanice - jen o chlup horší právě v té komerčnosti? Pak se vrátí neoblíbená otázka: proč ČT existuje jako veřejnoprávní? Oprávněnost té otázky už stěží zamaskují odkazy na temné rejdy Vladimíra Železného.
Fakt, že televizi veřejné služby přikládáme nějakou důležitost, nemusí znamenat, že její dnešní podoba tu má být věčně. Tu službu, připomeňme kacířsky, může nakonec poskytovat i soukromý sektor. Kavčí hory potřebují bouři a silného ředitele reformátora. A takového by měla nová rada hledat.
