Jasanský & Polák tvoří autorskou dvojici už od roku 1986. Prakticky od počátku své spolupráce narušovali tuzemské představy o jazyku fotografie. A to ve dvou směrech. Jednak důsledně uplatňovali konceptuální přístup k cyklům, takže jednotlivé, z celku vytržené snímky mohly působit – zejména v tradicionalistickém českém fotografickém kontextu – "nesmyslně", jako čirá recese, neumětelství, dada hra. Jednak nahlíželi na fotografii v intencích přísné zobrazovací věcnosti, s níž se do dějin fotografie zapsali němečtí manželé Bernd a Hilla Becherovi, kteří snímali průmyslové stavby v centrální perspektivě, bez lidí, bez jakékoliv "stylizace" (kupříkladu bez pomoci dramatizující oblohy). Zatímco ale Becherovi prosluli bezpříznakovými snímky monumentálních, lidské dimenze zbavených staveb, Jasanský & Polák obdobně snímali "malou" českou krajinu - městskou i otevřenou, čímž do vyznění vnášeli ironii.
Šílená ruční práce
O výstavěLukáš Jasanský / Martin Polák: 10 000 chlapi Kurátor Pavel Vančát. Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, výstava trvá do 09. května 2010. |

Kurátor výstavy Pavel Vančát odebírá ochranné sklo, aby mohlo dojít ke "kontrole" exponátu zvaného 10 000
To je diplomkaU příležitosti výstavy Jasanského & Poláka vydala Galerie Klatovy/Klenová reprint jednoho ze svých nejneobvyklejších sbírkových předmětů: společné diplomové práce obou autorů, kterou v roce 1992 neúspěšně ukončili svoje studia na FAMU. |
Je to od tvůrců důsledná hra. Ale i když na ni přistoupíme, akceptujeme ji, nenaplňuje nás její důslednost bezezbytku. A nenaplňuje ji proč? A co vlastně má či může naplňovat? Na straně jedné je ten cyklus dokonale završeným dílem: ta čtyři kolečka ze sebe přece více číselných kombinací nevydají. Je to svého druhu maximum možného. Ale současně, při veškeré uzavřenosti a systematičnosti zobrazení, se nedozvíme nic víc, než to, co je vypočitatelné a předpokládatelné a zjišťujeme, že i když je řečeno vše, zůstává v nás pocit nedokončenosti. Že formální nasycenost není významová plnost.
Jenže: jak tohle prezentovat? Je popsaná galerijní instalace tím pravým způsobem? Nevím. Když jsem soubor viděl, bylo to u příležitosti víkendové komentované prohlídky, jíž byli přítomni jak autoři, tak kurátor. S ironií komentovali cyklus 10 000 a kdo chtěl, mohl se na vlastní ruce a oči přesvědčit, že ve vitríně se v jednotlivých hromádkách skutečně nacházejí celé stovky fotografií. To normální návštěvník provést nemůže, ten hledí na zdi a do zasklené vitríny, a tak celá ta hra nakonec vyznívá jako laboratorní pokus.
Tesiláci, kufříkáři, prostě fešáci
Zcela jiný náboj má soubor Chlapi. Jasanský & Polák na konci 80. let snímali na ulicích české muže, kterak jdou, stojí, lelkují. Tyhle obyčejné fotečky pánů různého věku a sociálního statusu se po dvaceti letech odpoutávají od svého konceptuálního základu a míří k výpovědi, která má přesah i k sociální a obecně kulturní rovině.
Znalci nápravV obrazové příloze naleznete sérii fotografií z performance, kterou Jasanský & Polák podnikli na klatovském hlavním náměstí: jako automobiloví fanoušci chodili od auta k auta a zkoumali nápravy a zavěšení kol. Výsledky průzkumu hlásili telefonem do galerie, odkud na ně hleděli návštěvníci. |
Kromě toho na podlaze jednoho ze sálů Galerie U Bílého jednorožce leží ne zrovna vábný kobereček. Nadzvihnete jej a pod ním se skví rozměrné, nadživotní snímky – exkrementů. Různě tvarovaných hoven. Joke, dobrá. Ale asi bych se bez téhle modernistické a doslovné interpunkce obešel. To snad raději i ta číslíčka z magneťáku…