Samozřejmě se zdá, že administrativa Vladimira Putina zanechala ekonomiku Ruska v růžovém stavu. Hospodářský růst činil v letech 1999 až 2008 v průměru 7,2 procenta ročně. Rezervy v zahraniční měně představují třicet procent hrubého domácího produktu (HDP) - a v absolutních číslech jsou třetí nejvyšší na světě.
Akciový trh vzrostl dvacetinásobně. Střední třída si kupuje zahraniční auta, jezdí na zahraniční dovolené a večeří v suši restauracích, přičemž výzkumy veřejného mínění ukazují, že spokojenost se životem se ve všech vrstvách společnosti zvýšila.
Rovná daň ve výši 13 procent
Hospodářský úspěch Ruska lze částečně přisoudit vysokým cenám ropy a komodit. Ropa však není vše. Daňová reforma z roku 2001 zlepšila motivaci k práci a snížila daňové úniky zavedením rovné daně z příjmu ve výši třináct procent – což je jedna z nejnižších hodnot na světě.
Liberalizace procedur při registraci a poskytování licencí firmám, spolu s omezením inspekcí, zlepšily klima pro malé firmy a podnikatele. Konzervativní makroekonomická politika a reforma finančního sektoru pak vyvolaly snížení úrokových sazeb a podpořily boom v oblasti investic a spotřeby. Reálné mzdy se ztrojnásobily a chudoba a nezaměstnanost klesly na polovinu.
Medveděvův nejvýznamnější předvolební projev – nezvykle liberální i na západní poměry – nicméně připustil také několik ekonomických problémů. Medveděv podle všeho chápe, že udržení růstu nebude snadné: ceny ropy nemohou stoupat věčně a "nízko visící ovoce" základní hospodářské reformy a uvážlivé makroekonomické politiky už bylo očesáno. Podle Medveděva je jediným řešením posílit soukromou iniciativu a inovace.
Hlavními překážkami toho jsou nerovnost a korupce. Navzdory nedávným ekonomickým úspěchům Ruska je obojí stále znepokojivě rozšířené. Podle časopisu Forbes existovalo mezi Rusy 87 miliardářů, jejichž majetek dohromady činil 471 miliard dolarů, což je po Spojených státech amerických druhé nejvyšší číslo. Jejich čisté jmění však představuje zhruba třicet procent HDP Ruska, zatímco 469 amerických miliardářů se na HDP Spojených států podílí pouze asi deseti procenty.
Demokracii chce v Rusku jen menšina
Ještě důležitější je, že velmi vysoká je také nerovnost příležitostí. Podle nedávného průzkumu se většina Rusů domnívá, že podmínkou zbohatnutí je trestná činnost a politické konexe. Pouze dvacet procent lidí věří, že důležitý je talent. Toto přesvědčení funguje jako sebenaplňující se proroctví.
Kromě relativně malé střední třídy a ještě menší podnikatelské a intelektuální elity většina Rusů ani neriskuje, aby se stala podnikateli, ani neupřednostňuje hospodářskou a politickou liberalizaci. Podle velkého průzkumu veřejného mínění, který nedávno provedla Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), podporuje demokracii jen 36 procent Rusů a pouhých 28 procent podporuje tržní reformy, což je v obou případech zdaleka nejnižší číslo ze všech zemí s přechodnými ekonomikami.
Další významnou překážkou růstu je korupce. V jiném výzkumu provedeném Světovou bankou a EBRD přiznalo čtyřicet procent ruských firem, že často platí peníze "bokem", a přibližně stejné procento naznačilo, že korupce je v podnikání závažným problémem.
Na rozdíl od dalších rozvíjejících se ekonomik se korupce s hospodářským růstem nesnížila; zůstává stejně vysoká jako v zemích, které oproti Rusku dosahují čtvrtinového příjmu na hlavu. Jedním z důvodů přetrvávající korupce je skutečnost, že mocná ruská byrokracie může na hospodářské liberalizaci příliš mnoho tratit. A ještě důležitější možná je, že proti korupci se jen těžko bojuje bez politických reforem, svobody médií a fungující občanské společnosti.
Pozoruhodné je, že se Medveděv neostýchá hovořit o politické liberalizaci. Dokonce cituje Kateřinu Velikou: "Svoboda je duší všeho. Chci poslušnost k zákonům, ale ne k zákonům otroků."
Medveděv ví, že vláda zákona je nezbytnou podmínkou trvale udržitelného hospodářského růstu a příslibem vybudování nezávislého a efektivního soudnictví. Jeho program se jinými slovy podobá Putinovu programu v roce 2000. Jak bohužel sám Putin nedávno přiznal, velká část této agendy se nikdy neuskutečnila.
Žádostivost na obou stranách
Zavedení Medveděvova programu do praxe by prospělo Rusku i Západu. Na Západ by se v této souvislosti nemělo zapomínat, poněvadž jeho zájmy v Rusku po Putinově zvolení zesílily: zahraniční investice zažívají boom, střední vrstva je hladová po všem západním, a dokonce i ruské firmy investují v zahraničí.
Rusko je už dnes velkým trhem, a bude-li jeho růst pokračovat, bude moci za pár let jednat o přijetí do OECD. Jednou z pák, které Západ na Rusko má, je podmínění členství v OECD politickou a hospodářskou liberalizací. Medveděv podle všeho chápe, že tato nová vlna liberalizace je i v ruském zájmu.
Autor Sergej Gurjev je děkanem a profesorem Nové ekonomické školy v Moskvě. Aleh Cyvinskij je profesorem ekonomie na Harvardově univerzitě a Nové ekonomické škole.
