Současný spor arabských států Zálivu s Katarem připomíná ze všeho nejvíc klasickou orientální pohádku ve stylu Tisíce a jedné noci. Katar v ní má být popraven. Ale protože ho nikdo vlastně popravit ani nechce a nikdo současně nemůže ztratit tvář, když už to vyhlásil, bude trest vždy pod nějakou záminkou odložen. Nebo se ztratí meč. Nebo budou svátky. Nebo se bude čekat, až čekající unaví čekaní. A protože je to vyprávění opravdu velmi orientální, budete se mnou muset mít trpělivost.
Hynek Kmoníček Velvyslanec Česka v USA. V letech 2013 až 2017 působil jako ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky. V letech 2001 až 2006 byl velvyslancem České republiky při OSN v New Yorku, byl také českým velvyslancem v Indii nebo v Austrálii. Studoval angličtinu a arabistiku na Univerzitě Karlově v Praze a blízkovýchodní moderní dějiny, hebrejštinu a arabštinu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. |
Zápletka je zdánlivě jasná. Od 5. června je Katar blokován třemi ze sedmi států oblasti Zálivu a Egyptem vzhledem k tomu, že „podporuje terorismus“. Ne že by měl Katar zrovna vytříbený vkus při výběru partnerů na své výplatní listině. Nicméně právě na Katar a jeho klienty se obracíme my všichni, kteří potřebujeme zjistit, kam byli uneseni naši občané, jak komunikovat s únosci či jak se vůbec dozvědět, co ta či ona podivuhodná skupinka scházející se v jeskyni X či kavárně Z vlastně od nás chce.
Katarská superliberálnost se nám hodí a nejsme dostatečně pokrytečtí na to, abychom jim jejich hodně do široka roztaženou náruč potom ještě vyčítali. Mimo jiné i proto, že nikdo jiný z našich spojenců podobné služby neprovádí. Někteří by mohli, protože platí tytéž skupiny, které dnes vyčítají katarské výplatní listině. Trochu to připomíná příhodu muže s pihami, co vyčítal pigmentovou tvář muži s bradavicí.
Záhadný únos
Blokáda tedy začala a vypadala tak, že se z Kataru do Emirátů dostanete snadno, ale zpátky už jenom Qatar Airways. Letadla ostatně nejsou plná, a to ani jedním směrem, protože obyvatelstvo odmítlo brát tyhle opakující se hrátky vážně. Prvním výsledkem ekonomického tlaku byl tedy až přebytek turecké zeleniny, protože Erdogan ihned navýšil dodávky bratrskému státu trpícímu pod saúdským ekonomickým tlakem. Co by kdysi Saddám nebo taková Castrova Kuba dali za tuhle postmoderní blokádu.
Za krizí stojí zákulisní hry mocných států, míní Čech žijící v Kataru |
Možná je příznačné, že bezprostřední příčinou současného sporu byl právě únos. Tentokrát ovšem unesli přímo členy katarské vládnoucí rodiny. Ti neměli loni žádný lepší nápad než vyrazit si na hon do jižního Iráku, kde je opustila ochranka a de facto je vydala podstatně lépe vyzbrojeným útočníkům. Jako obvykle byli s touto záhadnou skupinou nejvíce schopni komunikovat sami Katařané.
Jen tentokrát při jednání o výkupném mělo dojít k velmi nezvyklé situaci. Katařané zaplatili víc, než kolik únosci chtěli. Údajně až jednu miliardu dolarů. Ovšem za podmínky, že si únosci rozdělí obolus s dalšími skupinami a katarské příspěvky tak de facto „vyperou“. Ať už to byla suma, nebo způsob, rodinné klany ovládající státy Zálivu po úniku této historky doslova vybuchly.
Turečtí vojáci musí z Kataru domů
Po zahájení blokády trvalo ovšem ještě dalších 17 dnů, než si nasupení sousedé katarského plynového magnáta odsouhlasili 13bodový seznam výčitek – co že to má Katar udělat, aby se situace změnila. Požadavky se daly očekávat – tedy poslat domů turecké vojáky i s jejich zeleninou a omezit spolupráci s Íránem, se kterým Katar sdílí obří offshorové plynové pole, dominantní zdroj příjmů země.
A k tomu navíc zavřít televizi al-Džazíru, všechna další katarská média, předat k potrestání každého významnějšího opozičníka, který se kdy do Kataru uchýlil z jeho domovské země, a podřídit se kontrolnímu mechanismu každý měsíc po dobu deseti let.
Arabské země prodloužily Kataru ultimátum, na splnění má další dva dny |
Katařané tedy udělali přesně to, co se dalo čekat. Jen jim „tajné požadavky“ zprostředkující Kuvajťané doručili, už je uvolnili do tisku. A začaly se dít věci. Británie podpořila Katar. Američané prohlásili, že požadavky musí být uměřené a že to dojednají. Prezident Trump, že Katar je přístavem terorismu. Jeho ministr zahraničí Tillerson zase, že pochybuje o motivech Saúdů k vyvolání krize. A německý ministr zahraničí Gabriel to prohlásil rovnou za útok na demokracii a svobodu tisku a musel se vydat do Spojených arabských emirátů podpořit i druhou stranu. Obchod je obchod.
Deset dnů ke splnění požadavků nakonec uběhlo jako voda, nestalo se nic a jako v každé orientální pohádce tak byla lhůta prodloužena. Nyní konečně vypršela. Nestalo se opět nic. Katar odpověděl tak, že odmítá odpovědět, jestli odpověděl. Jestli se v tom ztrácíte, zálivoví diplomaté nikoli.
Rada pro spolupráci v Perském zálivu hrozí Kataru vyloučením
Teď se dá očekávat, že se sejdou ministři zemí GCC, tedy Rady pro spolupráci v Perském zálivu. Budou spílat Kataru s tím, že ho vyloučí. Nikdo nebude přesně vědět, co to znamená. Nakonec Kataru „dočasně pozastaví členství“, čímž se připraví o možnost mu vynadat přímo, a budou se tedy muset vrátit k tomu, že pošlou vyjednávat Kuvajťany.
A že byli v úplně stejné situaci před ultimátem? To je jasné a je to jedno. Státy Zálivu jsou totiž v neřešitelném patu – neexistuje standardní cesta, která by jim mohla splnit jejich přání, a přesto musí dělat další a další kroky v iluzi činnosti, aby neztratily tvář. Situace se nezmění, dokud někdo neudělá překvapivou a nelogickou chybu.
Jedné z nich se teď Katar vyhnul. Mnozí oblasti neznalí mu navrhovali, aby přitvrdil a přiškrtil plyn všem svým sousedům. Zejména americký tisk spekuloval, co se stane, až si v Dubaji neohřejí oběd. Katařané namísto toho prokázali dokonalou znalost místní mentality. Oznámili navýšení dodávek o 30 procent, čímž ukázali „vznešenost duše“ i to, že oni v žádném sporu přece nejsou. Krize může dále pokračovat.
