Podle advokáta Tomáše Sokola v tomto případě o podporu a propagaci fašismu nejde. "Časopis tímto obrazovým provedením zjevně nechtěl propagovat fašismus. Je to karikatura pana doktora Ratha," řekl Sokol iDNES.cz.
Případů, kdy byl u nás někdo v podobných kauzách souzen, není mnoho. Sokol si vybavuje dva: soud s Michalem Zítkem kvůli vydání Mein Kampfu a s prodejci vojenských insignií.
Zajímavý spor
V obou dvou případech se zkoumalo, jestli u nás existuje nějaké hnutí, které by jejich čin mohl podpořit či mohl někoho k tomuto hnutí přivést. "A fotografie Reflexu tyto podmínky nesplňuje," soudí Sokol. Domnívá se, že by bylo zřejmě trestní stíhání odloženo. Druhou možnost, kterou politik ČSSD zvažuje - poškozování cizích práv - tato fotomontáž podle Sokola také nenaplňuje.
"Pokud by však podával žalobu pan doktor Rath, byl by to nesmírně zajímavý spor," uvažuje advokát. Podle něj by musel soud rozhodnout, jestli jde o neoprávněný či nepřiměřený zásah do osobnostních práv, cti a vážnosti.
"Právní rámec u nás je velmi liberální. V případě obyčejného občana je to něco jiného, ale u politika bude nejspíš tendence tolerovat jeho karikatury," odhaduje Sokol.
Přiměřené chování
Podobný výklad, byť v etické rovině, nabízí i advokátka Veronika Křesťanová. "Možnost karikování politika podobiznou, i masového vraha, bych principielně za neetické nepovažovala. Musí to však být opodstatněné, což samozřejmě neznamená, že je nutné, aby politik byl masovým vrahem," říká a dodává, že "Adolf Hitler není jen symbolem masového vraha".
Důležité podle Křesťanové je, aby v karikatuře šlo o přiměřenou reflexi politikova chování, postojů či výroků. V tomto konkrétním případě Křesťanová soudí, že lze karikaturu Reflexu za přiměřenou považovat.
Omluva za Casanovu
S Reflexem se již jeden politik dříve soudil a uspěl. Časopis se v roce 2001 musel omluvit bývalému ministrovi Karlu Březinovi za to, že do svého komiksu Zelený Raoul zařadil karikatury jeho nahé osoby.
Tehdy politika zobrazil kreslíř Štěpán Mareš při sexuálních hrátkách s jeho stranickými kolegy. Nepomohlo ani autorovo vysvětlování, že obrázky ministra při sexu byly jen satirou na jeho image moderního Casanovy.
Štěpánu Marešovi hrozilo v roce 2004 také trestní stíhání za billboard, který nechal vylepit v Třebíči. Podobiznu teroristy Usámy bin Ládina tehdy doprovodil heslem "I já to myslím upřímně". Policie začala případ vyšetřovat jako možnou propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Státní zástupce však případ odložil s tím, že nešlo o trestný čin.
Marešovi tehdy pomohl i posudek politologa Zdeňka Zbořila. Ten uvedl, že Marešův humor odpovídal tehdejšímu typu politické kultury a komunikace v zemi. Byla to prý reakce na formu a způsob kampaně ČSSD.
