ODPOVĚDI KARDINÁLA NAJDETE ZDE
Kardinál Miloslav Vlk mluvil se čtenáři iDNES.cz - mimochodem den poté, co oslavil své 75 narozeniny - mimo jiné o svém možném nástupci, i když jméno neprozradil.
"Samozřejmě, že mám. Ale není to v mých rukou," odpověděl na otázku, zda má svůj tip. "Vhodného nástupce určí papež po příslušných konzultacích s místními biskupy, kněžími a laiky."
Sdělil přitom, že nebude zklamán ani v případě, že ho papež v jeho funkci ponechá. A to přesto, že už dříve mluvil o tom, jak se těší do "důchodu", jak chce na milovanou Šumavu.
"Z ruky papežovy jsem ochoten přijmout jakékoli rozhodnutí, a proto zklamán nebudu," řekl čtenářům.
Kardinál Vlk musel vzhledem k věku složit svůj úřad právě do rukou papeže. A na něm nyní je, aby rozhodl, zda Miloslav Vlk bude pokračovat, jak dlouho bude pokračovat, případně, kdo bude jeho nástupcem.
Člověk je nakloněný zlu, sdělil kardinál čtenářům
Stejně tak se kardinál vyjádřil k úbytku věřících v Česku, což je podle něj věc vyžadující podrobnou odpověď.
"Je to i otázka společenského vývoje, velikých možností nově nabyté svobody, možná i nedostatečné připravenosti církve na tak širokou svobodu a změněné společenské podmínky po pádu komunismu," řekl s tím, že dalším důvodem bylo nekvalifikované sčítání lidu v roce 2001 právě v otázce víry.
Jeden ze čtenářů po kardinálovi chtěl, aby mu řekl, proč mezi lidmi převažuje závist a zlost nad pokorou.
"Poněvadž člověk má svobodnou vůli, která je darem Božím. Je to šance a možnost pravého rozhodování pro dobro a pro zlo. V tom je záslužnost svobodné vůle. Bůh není loutkář, který nás hned klepne přes prsty, když chceme něco zlého. Tuto kulturu musíme pěstovat," začal kardinál Vlk.
"Člověk je tvor nakloněný spíše ke zlému - pokud neužívá dostatečně duchovní prostředky, které mu Bůh dává, aby mohl nad zlem vítězit," uvedl.
Narozeniny se stínem zklamání
Se zvláštními pocity musí oslavovat narozeniny tento muž, jehož dosavadní život byl mimořádně pestrý i komplikovaný.
Na jedné straně Miloslav Vlk přijímá obrovské množství gratulací i poct, ve čtvrtek mu například Václav Klaus předal Čestnou plaketu prezidenta republiky, na druhé straně určitě cítí, že mnoho věcí není takových, jak by si přál.
Tím nejbolestnějším poznáním pro něj zřejmě je, že Češi se odvracejí od víry a už dnes patří k nejvíce ateistickým zemím světa, v Evropské unii jsou dokonce úplně poslední.
Tento výsledek se poté projevuje v mnoha postojích zástupců státu i jeho občanů. Vždyť sám kardinál Vlk protestuje například proti rozhodnutí soudu, který nedávno opětovně přidělil katedrálu sv. Víta státu, je zklamaný z toho, že stát dodnes nevyřešil financování církví, a těžko se smiřuje s tím, že Česko patří k mála zemím, které nemají ratifikovanou mezistátní smlouvu s Vatikánem.
Zároveň je ale Vlk kardinálem v zemi, kde panuje úplná svoboda vyznání, církevní život na mnoha místech je velmi živý a mnozí věřící pracují aktivně ve prospěch druhých.
Od roku 1978 nemohl být knězem
Miloslav Vlk patří k těm, kteří zažili tvrdý útlak minulého režimu a po roce 1989 začínali ve svobodných poměrech "stavět" církev ve zcela nových, svobodných poměrech. Na vlastním osudu přitom poznal, jak komunistický režim církev likvidoval, osobně byl pronásledován a také postihován.
V roce 1991 se ale stal po legendárním Františku Tomáškovi nejvyšším představitelem katolické církve, v roce 1994 byl jmenován kardinálem a patřil k blízkým spolupracovníkům papeže Jana Pavla II.
Kardinál Vlk se narodil 17. května 1932 v jižních Čechách, ve vesnici jménem Líšnice. Nejdříve vystudoval archivnictví na Univerzitě Karlově, odkud šel v roce 1964 studovat bohosloveckou fakultu a v roce 1968 byl vysvěcen na kněze.
Dva roky po vysvěcení ho státní úředníci překládali za trest do různých malých farností, například na začátku sedmdesátých let byl poslán do šumavské vesnice Lažiště, odkud byl také odstraněn.
"Vlk se stává duchovním vůdcem všech těch farářů, kteří nemají k našemu společenskému zřízení kladný vztah," stěžoval si na něj komunistickou mocí dosazený církevní tajemník, který měl za úkol na kněze dohlížet.
V roce 1978 byl Miloslavu Vlkovi odňat státní souhlas k výkonu kněžské služby, v následujících letech se proto mimo jiné živil umýváním oken a poté jako archivář Státní banky československé.
V roce 1990 byl jmenován českobudějovickým biskupem, o rok později pražským arcibiskupem a nástupcem kardinála Tomáška.
