Kapsářům těm je tu hej...

Praha je rájem turistiky. Sjíždějí se sem lidé z celého světa, aby poznali Matku měst. Příjemnou dovolenou jim ale často pokazí zkušenost s kapsáři. A tak nemalá část turistů se vrací do své vlasti oloupena o nemalé čásky peněz.

Je sobota čtrnáctého září kolem třiadvacáté hodiny. Tramvaj číslo dvacetšest přijíždí na zastávku Lipanská - směrem Hlavní nádraží. Do vozu hromadné dopravy vstupuje mnoho lidí a mezi nimi je i šest zatím neznámých rumunů. Během chvíle je v tramvaji velký kravál. Jeden ze skupinky rumunů má totiž tahací harmoniku a začíná na ní hrát, ostatní velmi nahlas pořvávají (asi se snaží zpívat). Situace která se v tramvaji nevidí každý den. Tetno krával přestává ve chvíli, kdy tramvaj vjíždí do zastávky Masarykovo nádraží. V ten stejnýokamžik se rumuni rozdělují a každý z nich vystupuje jinými dveřmi, jeden nebo dva z nich se doslova proráží předními dveřmi přes skupinku anglicky mluvících cizinců, kteří se snaží nastoupit do tramvaje. Před vozem vzniká tak velká tlačenice, že se to nelíbí i ridiči, který vylézá ze své kabiny a rumuny okřikuje. Ty ale na něj udělají pouze neslušné gesto a urychleně mizí. Tramvaj zavírá dveře a opouští zastávku. Skupina cizinců si sedá. Náhle se ale jeden angličan zděsí. Prohledává si své kapsy a stále nemůže najít svou peněženku. A už je celá situace jasná. Byl okraden jedním z té skupinky rumunů. Tramvaj mezitím projíždí Náměstím Republiky, ale cizinec nemá sil, aby něco podnikl.
V tuto chvíli jsem do celé situace zasahl já. Přihlížející cestující tramvají číslo dvacetšest. Bydlím v Praze řadu let a tak to není mé prvé setkání se zloději. Neváhal jsem a vystoupil na Dlouhé třídě. Rozeběhl jsem se zpět na Náměstí republiky v domnění, že kapsáře zastihnu. A taky ano. Zrovna šli za další skupinkou cizinců, ale zastavili se na náměstí a pomalu se všech šest členů srazilo. Jeden z nich měl v ruce velký balík dolarů a vypadalo to, že se bude lámat ukradený chleba. Přemýšlel jsem co mohu v této situaci udělat a nic jiného mne nenapadlo než zavolat 156 - Městskou policii. Ohlásil jsem se a popsal situaci, kde jsem, co jsem viděl a tak. Mezitím se ze skupinky odtrhl harmonikář a vydal se směrem zpět na Masarykovo nádraží. Po další chvíli, než se jeden ze zlodějů vymočil, se skupinka teď už pěti lidí - nejspíše rumunských občanů - vydalo také směrem Masarykovo nádraží, konkrétně ulicí V celnici. S telefonem u ucha jsem se vydal za nimi. Paní operátorce linky Městské policie jsem se pokusil nahlásit popis jednotlivých osob, především oblečení. "My to prošetříme," odpověděla operátorka, poděkovala mi a zavěsila. Tím skončila má spolupráce s policií. Než jsem stačil mrknout, kapsáři zmizeli ve zdejším hotelu, či kasínu. Mně nic jiného nezbývalo, než dojít na Masarykovo nádraží, nastoupit opět do šestadvacítky a vydat se domů. Doufám, že jsem alespoň tímto svým malým svědectvím přispěl v boji proti nepříjemným pražským parazitům. Avšak je mi jasné, že tento boj se zločinem, nikdy neskončí.