O to raději a častěji teď Kaplický mluví o Brně. Na čem konkrétně se dnes při setkání s primátorem města Romanem Onderkou dohodli, však zatím nechce prozrazovat.
Naznačuje však, že jménem Kaplický by mohly být v Brně označeny lavičky v parku, ale třeba i nový moderní hotel. Architekt také mluví o rozdílech, jež mezi pražským a brněnským primátorem existují.
Jak vznikl nápad dělat něco v Brně?
Vlastně je postavený na rozdílu primátorů Prahy a Brna. Jeden nemá příliš mnoho vztahu k moderní architektuře a věci více než omezuje. Primátor Brna má zájem udělat několik věcí v různých kategoriích a velikostech. Od laviček v parku až po rozsáhlejší moderní nadstavby na budovy ze sedmdesátých či osmdesátých let. Udělat něco, co by mentálně vydrželo dalších osmdesát let, jako například stavby na výstavišti nebo vila Tugendhat.
Nijak detailně. Ale je obecně známo, že Brno je stejně jako Praha podhoubím pro zajímavé architektonické nápady. Pak nechápu, že v takovém prostředí vzniká taková nevraživost vůči moderním nápadům. Velkým nepřítelem knihovny je třeba brněnský časopis Éra. Rád bych slyšel proč. Ale názory, které publikuje, jsou naprosto neuvěřitelné. Nechápu, kde to vzniklo. Proč se nedívat na věci trošku s odstupem?
Myslíte, že v Brně budou lidé chtít to, co nechtějí v Praze?
V Praze nejde o to, že by lidé moderní stavbu nechtěli. Je to uměle rozpoutaný politický boj několika pánů, kteří mají určité komplexy. Lidé jsou naopak spíše na naší straně. Když mě na nádraží osloví někdo, koho vůbec neznám, a řekne, že se mu to líbí, to jsou okamžiky, kterých si vážím. Brno by mohlo v tomto směru opravdu vyhrát. Možná se tu bude stavět moderní hotel. Jsou tu široké možnosti, které by se daly využít. V Brně mohu udělat něco architektonického. V Praze dělám politiku a to není moje povolání.
Vznikl i nápad, že by stavby v Brně mohly být ekologické?
Ano, byl to můj návrh. A pan primátor to velice podpořil. To by mohlo být největší vítězství Brna proti Praze, kde třeba nikdo nechápe, že knihovna je zelená budova. Je sice o něco obtížnější to udělat, ale ne nemožné.
Inklinujete k ekologii?
Odpradávna. Už od doby, kdy se o takových věcech příliš nemluvilo. Myslím, že je to naše povinnost udělat něco pro tuto planetu. A dá se z toho také prakticky vytěžit. Provoz ekologické budovy je méně nákladný. V Čechách je poněkud komická situace, že hlava státu toto nepodporuje. V Brně by bylo skvělé udělat třeba výškovou zelenou budovu. Brno by tím určitě získalo na prestiži. A já to považuji za velice důležité.
V Brně se svého času zvedala ostrá kritika proti výstavbě moderního obchodního domu v historickém centru. Ale i proti výstavbě Velkého špalíčku, které ustoupily staré budovy. Je podle vás správné kombinování moderního a starého?
Někde jsou stavební slohy navršené jeden přes druhý a dnes už nás vůbec nenapadne, že je na tom něco v nepořádku. Svatý Jiří stojí vedle Svatého Víta a nikdo neřeší, že je to špatně. Ale jsou i špatné příklady. Obchodní dům vedle gotické katedrály opravdu není to pravé.
Takže pokusy napodobit třeba klasicistní styl jsou scestné?
Dost dobře to ani nejde. Jak uděláte klasicistní letiště? Snažil se o to Stalin a Hitler. Ale zkrátka to nejde. Nemůžete udělat garážové dveře v takovém stylu.
Může se Brno stát architektonickou velmocí?
Ano, jistě. Tradice tady ostatně vždycky byla. Stejně jako v Praze. Bohužel je tu tak propastný rozdíl v osobách primátorů. Je to jako východní a západní Německo. Naprosto neuvěřitelný a fascinující rozdíl.
Z Brna jste se vydal přímo do Lednice. Proč zrovna sem?
Je to takových let, co jsem tu nebyl, že to radši nepočítám. Bylo to asi v roce 1960. To jsem tu byl na školním výletě. Chtěl jsem se znovu podívat na zámecký skleník. Ten je dokonce zapsaný v knize Česká inspirace (Kaplického seznam unikátních českých předmětů, které inspirovaly okolní svět). Skleníkem jsme se také inspirovali pro knihovnu. V Praze jej bohužel neznají. V evropském měřítku je naprostým unikátem a v Čechách o něm skoro nikdo neví. Zámky, jako je ten lednický, jsou i jinde. Ale skleník je opravdu jedinečný.
Lichtensteinové v Lednicko-valtickém areálu na tom možná byli podobně jako vy. V katolické společnosti si troufli postavit islámský minaret.
Slyšel jsem o tom a moc mě to potěšilo. Opravdu je v tom jistá podobnost. Ale každý architekt se potýká s problémy. I Petr Parléř měl určitě kritiky. Nebo Christopher Wrenn, který stavěl katedrálu svatého Pavla v Londýně. Ten kolem ní vystavěl třímetrový plot, aby ho lidé nechali být. Je to normální. Ale tady mě mrzí, že za ten rok je to tady trošku ostřejší, než jsem si představoval, a zabíhá to do sprosťáren.
Je to neznalost nebo zášť, že žijete v zahraničí?
Je tady dlouhá tradice nenávisti a zášti k lidem, který nebydlí na Václavském náměstí. I pan Kundera, který žije v Pacifiku, to určitě zná.
Setkal jste se někde jinde s tak negativním ohlasem?
Ne. Já si opravdu nepamatuji. Největší zloba tady vychází od jednoho zhrzeného umělce s culíkem a několika architektů, kteří dělají krabičky od sardinek z plechu.
Nechystáte se postavit něco v Česku?
U Brna děláme dům pro jednoho klienta, který bude hodně moderní.
V čem?
Ve všem. V rozpoložení, dispozicích, vnitřním uspořádání, konstrukci, tvaru, v tom, jak sedí v terénu i v barevnosti. Může to být veliký objev pro mnoho lidí. Mohlo by to být opravdu dobré.
Nejsou za čtyřicet let minulého režimu česká a moravská městečka příliš přepanelákovaná?
Tak je to všude po světě. Když půjdete na předměstí Itálie, uvidíte totéž. Rozdíl mezi jakýmikoliv evropskými zeměmi není tak strašný, jak se na první pohled zdá. V Čechách možná trochu chybí odvaha to napravit. I když jednoznačné řešení není. Musí se postupovat případ od případu. Spousta se toho vylepšuje jen tím, že někdo vezme štětku a natře stěnu na oranžovo. To už je určité vylepšení. Úplně změnit všechno nejde. Nemůžeme všechno zbourat a stavět znovu. Ale dá se to vylepšit.
