Je třeba si uvědomit, že tvarově výrazná a technologicky náročná stavba může rychle zestárnout a znehodnotit investice do ní vložené.

Je třeba si uvědomit, že tvarově výrazná a technologicky náročná stavba může rychle zestárnout a znehodnotit investice do ní vložené. | foto: Lukáš Bíba

Kaplického ementál

  • 73
Hysterie kolem návrhu nové budovy Národní knihovny je velmi nezdravá. Není to totiž žádná diskuse. Zastánci projektu v čele s ředitelem Národní knihovny Vlastimilem Ježkem nepoužívají věcné argumenty, ale osočují oponenty z konzervativismu, amatérismu, nevzdělanosti a neinformovanosti.

Když se podíváme na Kaplického návrh nezaujatě, najdeme řadu nevyjasněných míst, o kterých by se mělo vážně a odborně diskutovat. Z takové diskuse by měl být vyloučen zadavatel, tedy Národní knihovna, od které jsme zatím neslyšeli žádný solidní argument.

Měli by se jí především zúčastnit architekti, stavebníci, tedy odborníci, kteří jsou schopni posoudit technologické parametry stavby, dále finančníci zvažující relevantnost uvažovaných nákladů, a kromě památkáře i fundovaní zástupci laické (především kulturní) veřejnosti.

Je třeba si uvědomit, že tvarově výrazná a technologicky náročná stavba může rychle zestárnout a znehodnotit investice do ní vložené. Tak náročnou stavbu nelze jednoduše zbourat.

Špatné místo
Máme problémy s daleko jednoduššími stavbami, které v Praze vznikly a které si nikdo nedovolí zbourat, protože si musí vložené prostředky "odsloužit".

Praha nepochybně potřebuje novou architekturu, která oživí některé její části, ale panoráma Pražského hradu žádné výrazné doplňky nepotřebuje. Ani funkčně není plánované místo ideální. Přinejmenším se ještě více zahustí střed Prahy.

Přejet dnes plynule Letenskou pláň je téměř nemožné. A i když tam vzniknou nová dopravní řešení, situaci to vyřeší jen parciálně.

Nevýrazné části Prahy potřebují dominanty a nová Národní knihovna by dominantou určitě byla, zvlášť s uvažovanými doplňkovými funkcemi. Navíc by se jednalo o dominantu kulturní, která ovlivní strukturu celého okolí.

Rád bych poukázal na několik drobností, které mě napadly v souvislosti s osočováním oponentů projektu z konzervativismu a nevzdělanosti. Kaplického návrhy jsou konzervativní v tom, že někdy až naturalisticky kopírují ilustrace sci-fi nebo se inspirují filmovými dekoracemi stejného žánru.

Nelze také nevidět jasnou spojitost s "aerodynamickým" stylem padesátých let, který v některých svých projevech působil až směšně, poněvadž třeba rádio opravdu nemusí být aerodynamické.

Vnímám Kaplického projekt jako opožděný projev postmoderní architektury, která ve své první vlně reagovala na strohost funkcionalismu příklonem k oblým tvarům a ornamentu.

Ementál alias Pakul
Kaplického budova vypadající jako rozteklý bochník ementálu se svou zpupností a rozbředlostí podobá jiné pražské zpupné a velmi pokleslé stavbě – známému "Pakulu", tedy bývalému Paláci kultury, dnes Kongresovému centru v Praze.

Je to strašné přirovnání, ale bohužel něco podobného v těchto stavbách nalézám. Nakonec chci zdůraznit, že patřím spíše mezi příznivce Kaplického návrhu, jen jsem už od zrodu myšlenky stavby nové budovy pro Národní knihovnu nesouhlasil s umístěním na Letenskou pláň.

Dovedu si představit, jak jsem už výše uvedl, umístění takové stavby v některých z okrajových čtvrtí Prahy. I představa panelového sídliště ozdobeného šperkem "zelené chobotnice" mi připadá relevantní.

Smutný konec Klementina?
V souvislosti s tímto projektem nelze opomenout osud Klementina. Obávám se, že plány vedení Národní knihovny (které se údajně spojilo s bývalým nájemcem Staroměstského náměstí panem Šmerdou) vedou k rozšíření potěmkinovského disneylandu Královské cesty i do důstojných akademických prostor Klementina, které zatím tomuto tlaku odolává.

Pokud změníme starou Prahu v systém lákavých pastí na turisty, o všechny inteligentní turisty přijdeme a navíc znectíme připomínky vlastní historie.

Jsem vždy a zásadně pro to, aby i historické památky sloužily současným potřebám, ale nevím, zda dovedeme současné potřeby dobře odhadnout. Vydělávat za každou cenu často znamená dlouhodobě prodělat.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video