"Jsem moc rád, že jsem doma. Na druhou stranu jsem opustil něco dřív, než bylo dokončeno. Přišel jsem tak nejenom o práci v Iráku, ale také o zážitky, které patří ke společnému ukončení mise, jako je dlouhý kouř z doutníků zapíjených pitem apod. Jsou to pocity, které se dají zažít jen jednou - když celá jednotka najednou odjíždí spolu domů," napsal.
Pavel Ruml vedl v provizorní kapli pravidelné bohoslužby. Věnoval se ovšem i dalšímu "duchovnímu" životu jednotky.
Spolupořádal například koncert amatérských vojenských zpěváků. "Já sám to tu prožívám velice dobře. Společný večer pro všechny je vynikající věc, která nás dokáže stmelit," řekl v rozhovoru s Kuvajtu.
Z mise ho vyřadilo zranění. Po dávce vakcíny proti antraxu ztratil na toaletě vědomí a rozbil si nos. Při pádu si roztříštil nosní kůstky. Po návratu do Česka se podrobil operaci.
"Když se to dostalo ven, poslal mi bývalý velitel zprávu: zdravím vás všechny a raději nikde nevystrkujte nos," vtipkoval po nehodě kaplan.
I své zranění považoval Ruml za pozitivní. "Na kolektiv to působí dobře, protože se tím všichni baví."
