Přesto ta temná doba existovala ještě před sedmnácti lety a zapomenout se na ni nesmí. Jenže jsme svědky něčeho podivného: pohled na naši nedávnou minulost se s postupujícím časem spíše zamlžuje a rozplývá, místo aby se zpřesňoval a blížil našemu pochopení.
A soudy dokonce nařizují historické dokumenty měnit, což byla přece praxe vlastní komunistickým propagandistům právě v období, o kterém je řeč.
Naposledy jsme toho byli svědky v pondělí, kdy soud nařídil výmaz jména herce Jana Kanyzy ze seznamů StB. Kdyby existovala fotografie Kanyzy vcházejícího do sídla StB, možná by soud nechal jeho obličej zaretušovat.
To jsou prosím metody vypořádání se s nepříjemnou minulostí, které jsme se naučili za dlouhá desetiletí nesvobody a nedokázali je zapomenout. Bohužel.
A reminiscencí je víc. Jsou to české zákony a česká justice, které vrátily bývalým příslušníkům tajné policie část jejich někdejší zločinné moci. Chodí k soudům svědčit a na jejich slově závisí osud nejednoho někdejšího agenta, domnělého či skutečného informátora.
Tak jako kdysi - budoucnost takového člověka je prostě v jejich rukou. A stejně jako dřív, působí tito lidé ve skrytu. Chybí jejich veřejně přístupné kompletní seznamy (ptejte se prosím zákonodárců proč), a dokonce i soudy jim jdou bratrsky na ruku a veřejnost jim ohleduplně nepouštějí k tělu. Jednání včetně výpovědí příslušníků StB bylo v případě Kanyzy neveřejné (ptejte se prosím soudce proč).
Mnozí z bývalých příslušníků StB svědčí opakovaně ve prospěch svých agentů, že se spolu bavili jen o hokeji. Jiní sice řeknou, že s nimi agent spolupracoval, jako tomu bylo v případě Kanyzy, ale soud stejně ve většině případů rozhoduje ve prospěch stěžovatelů.
Nejčastější verdikt zní, že ministerstvo vnitra, které spravuje databázi agentů (proč právě ono?), neuneslo důkazní břemeno (ptejte se prosím ministra vnitra, zda se opravdu snaží, aby soudy vyhrávalo).
Je čas tento systém změnit. Nejlépe tak, aby minulost byla minulostí. A příslušníci StB její součástí. Navždy.
