Knihu zpracovávalo pro nakladatelství Portál více než sto autorů, příprava trvala 3,5 roku.
Celkem je v knize zpracováno 164 pedagogických témat. Kromě historie vzdělávání v Česku najdou čtenáři také pojednání o netradičních formách výuky, nových technologiích ve vzdělávání či třeba e-learningu, tedy výuce přes internet. Zvláštní kapitola je věnována i specifické výuce imigrantů, postižených či mimořádně nadaných dětí nebo seniorů.
Nechybí ani poznatky o podnikovém vzdělávání, marketingovém řízení školy nebo vlivu médií na mládež.
Podle editora Jana Průchy se totiž v Česku za posledních dvacet let výuka na školách velmi změnila. S tím souvisí i nárůst nových poznatků a teorií o tom, jak správně učit. Encyklopedie proto vznikla právě z potřeby toto roztříštěné poznání sjednotit. Zároveň by měla přispět ke zvýšení prestiže pedagogiky jako vědy, zdaleka ne každá společenskovědní disciplína má prý totiž svoji encyklopedii.
Ucelené poznatky o pedagogice vyšly v Česku naposledy v roce 1940, a to ve třech svazcích. Úplně první česká pedagogická encyklopedie byla vydána roku 1909 pod názvem Stručný slovník pedagogický.
Nová Pedagogická encyklopedie obsahuje ze dvou třetin poznatky z praxe, zbytek knihy jsou informace z oblasti pedagogické vědy a výzkumu. Pod knihou je podepsáno 105 autorů, převážně odborníků z univerzit. Dva příspěvky však pocházejí také od ředitelky malotřídky a ředitelky velké sídlištní školy, které popisují reálný školní život.
