Tvář Andrey Češkové visí na dohromady desítkách billboardů a sto padesáti lavičkách v Praze a Středočeském kraji. S kandidátkou ODS do europarlamentu je to ale jako s manželkou seriálového detektiva Columba: pořád se o ní mluví, ale nikdo ji nikdy neviděl.
Nenápadná sedmatřicetiletá zastupitelka městské části Praha 5 na sebe totiž poprvé výrazněji upozornila až svou nákladnou volební kampaní. Například na pražském Andělu je velkoplošná obrazovka s její tváří "vytrčena" přímo doprostřed pěší zóny.
Občanští demokraté ji zařadili na deváté místo kandidátky. Protože není vůbec jisté, zda "modří" tolik křesel v Bruselu obsadí, Češková doufá, že jí vysněnou politickou metu zajistí "kroužky" u jejího jména na volebním lístku, tedy preferenční hlasy voličů.
Jak se dostala nenápadná komunální politička na kandidátku největší pravicové strany?
Češková byla v minulosti jednou z nejbližších spolupracovnic starosty Prahy 5 za ODS Milana Jančíka. Měli společnou firmu AndreaCe, ta skončila v roce 2007 v konkurzu.
"Téměř ji neznám," přiznává Zahradil
Část pražské ODS starostu Jančíka kritizovala, že nominaci Češkové do voleb s nimi řádně neprojednal. "Téměř vůbec ji neznám. Podporuju ji, protože je v první desítce jedinou ženou, a kromě mě jediným pražským kandidátem," říká celostátní volební lídr "modrých" Jan Zahradil, který stojí vedle Češkové na billboardech a doporučuje ji voličům.
"Volby jsou i marketingová akce a my potřebovali na kandidátce ženu," vysvětluje Rudolf Blažek, člen výkonné rady ODS.
Kde Češková, která vedle politiky pracuje jako daňová poradkyně, vzala peníze na drahou kampaň? "Finančně se podílím já osobně ze svých zdrojů, dále ODS Praha 5 a sponzoři," odpověděla na dotazy MF DNES s tím, že celkové náklady jsou asi půldruhého milionu korun.
Největším sponzorem je firma Navy Centrum, jejímž jednatelem je právě starosta Jančík. Kampaň platí z jedné čtvrtiny, darovala tedy zhruba 375 tisíc korun.
Hoďte mi preferenci
Češková je jedním z lidí, kteří jsou na kandidátce až vzadu a musí své šance upínat k takzvaným preferenčním hlasům. Co to je? Každý, kdo půjde o víkendu volit, může na kandidátce vybrané strany zakroužkovat čísla u jmen nejvýše dvou politiků. Tím tyto politiky posune na první místo, bez ohledu na to, kolikátí jsou na kandidátce.
Největším preferenčním oblíbencem minulých voleb do Evropského parlamentu byl kandidát ODS, sexuolog Jaroslav Zvěřina. Dostal celkem 55 tisíc hlasů, čímž poskočil z nevolitelného desátého místa nahoru a získal křeslo v Bruselu.
"Myslím, že za to vděčím hlavně tomu, že moje jméno bylo populární už předtím, než jsem oznámil kandidaturu," líčí Zvěřina.
Věří si i letos, kdy je na kandidátce opět desátý. "Razantní kampaně Andrey Češkové se neobávám. Ona není známá, tohle předvolebními billboardy dohnat nelze," komentuje Zvěřina snahy stranické kolegyně, jež stojí na kandidátce o jedno místo nad ním.
Kolik preferenčních hlasů potřebují kandidáti k tomu, aby mohli ze zadních pozic předehnat své spolustraníky? Jde o desetitisíce "kroužků", přesněji číslo vyjádřit nelze. Záleží totiž na tom, kolik voličů přijde k urnám.
K tomu, aby se preferenční hlasy konkrétnímu politikovi započetly, ho musí označit alespoň pět procent lidí, kteří volili stranu, za kterou kandiduje. Voliči si přitom musí dát pozor, aby nezakroužkovali více než dva kandidáty. V tom případě volební komise nezapočítá preferenci žádnému z označených.
