V tomto bodě souhlasím s výroky Milana Knížáka, který s trvalými podporami ministerstva kultury pro jednotlivce rovněž nesouhlasí.
Žádného ministra kultury, tedy ani Pavla Dostála jsem, tentokrát na rozdíl od generálního ředitele Národní galerie, pro svou práci nepotřeboval a asi potřebovat nikdy nebudu.
Přesto jsem zatím pro to, aby ministerstvo nezmizelo, tak jak si přeje například Ivan Langer z ODS. Ministerstvo kultury bude či nebude potřebné pro kulturu země vždy v souvislosti se svým vedením. Konkrétní jména lidí jsou podstatná.
Když jsem se vracel ze zahraničí na palubě letadla se z čerstvého tisku ujistil, že internet nelhal v navrhovaných jménech pana Vítězslava Jandáka, či Vladimíra Darjanina, přestal jsem se obávat i jindy nenáviděných turbulencí.
Po dosednutí jsem se dozvěděl, že jsem ve zdraví oblast kulturních turbulencí prolétl, neboť premiér začal už uvažovat i o panu J. Srstkovi.
Rovnou říkám, že jej osobně neznám.
Sledoval jsem však jeho poslední činnost v Dilii, v rámci zpracovávání autorského zákona. Myslím, že jeho jednoznačné postoje musely být trnem v oku takové poslankyně Kateřiny Dostálové, která jej dokonce obviňuje z udávaní EU. Cítím, že lidé okolo ODS jsou z případné volby pana Srstky nervózní.
Mají strach ze správné volby! Mají obavy z nadstranické osoby, která není snadno ovlivnitelná a drží se profesní zásady. Navíc si asi uvědomují to nejzásadnější (v rámci politických spekulací po volbách), že by to nemusel být jen devítiměsíční ministr kultury. Proto by ani Milan Knížák, Ivan Langer, Kateřina Dostálová a další podobní nyní nikoho na post ministra raději nevolili. Pokud je však premiér natolik politicky mazaný, jak o něm říkají i jeho protivníci, jmenuje pana Srstku.
Pan Jandák by možná dobře posloužil (nemyslím to pejorativně) v krátkém přechodném období jako pružně populárně bodrý nárazník, nic však více. Pan Darjanin by na tom asi nebyl hůře a popularitu by jistě směnil za úřednicko-manažerskou pragmatičnost. A jestli se nemýlím, současný náměstek ministra kultury Novák míří cíleně na jiný důležitý post.
Kultura tak potřebuje nikoliv druhého Pavla Dostála, ale člověka, který dokáže vyrvat a právem ze státních peněz důstojnou částku hodnou kulturní země, ne jenom, tak jako doposud, uboze trapnou almužnu.
Kultura potřebuje člověka s vědomím kulturně-sociálních souvislostí.
Neměl by to být ani nikdo z činných umělců z různých profesních oblastí, neboť jednostranně podporovaný lobbing byl už za Pavla Dostála více než očividný, a tak silně protivný.
Neznám pana Srstku jinak než z jeho práce a s tím souvisejících jeho názorů, nejsem v žádném fanklubu nikoho z navrhovaných jmen.
Nečekám od ministerstva kultury žádnou osobní podporu, ale vím, že toto ministerstvo potřebuje jasné, nezmanipulovávané kroky, aby se i umění udrželo kvalitní, reprezentativní a v zahraničí konkurenčně schopné.
