Sokol je kandidát poměrně neznámý. Zastupuje především středolevé pražské intelektuální kuloáry, kde znám je. To je u socialistů s podivem - postavit si do popředí lidoveckého intelektuála a předem vzdát boj o lákavé hradní místo.
Pro lidovce, jichž je Sokol jakýmsi přelétavým zástupcem, jde naopak o kolosální úspěch. S osmiprocentními volebními úspěchy vymanévrovat svého člověka až na Hrad - rukou socialistů - klobouk dolů.
Sokol ovšem na Hradě ještě není, i když k němu má blíž než jeho vládní předchůdci. Je konečně opravdu průřezový - pestrobarevná vládní koalice proti němu snáší zatím nejméně námitek.
A pro Špidlu je Sokolovo zvolení otázkou velkého politického bezpečí, nebo nebezpečí. Přítel Zeman mu již zapíchl do hrudi politický nůž: do přímé volby půjdu, ale s jiným vedením ČSSD.
Špidla se té dýce divit nemusí: je to ta samá, kterou zarazil před měsícem do Zemanových zad on. Zvolení Sokola by znamenalo: putovní dýka zpět do pochvy. Jeho nezvolení může přiblížit pád Špidly, nikoliv z rukou opozice, nýbrž z rukou Zemana.
Pro Sokola, kandidáta kuloárů, to není příliš lichotivé. Hradní úřad nedobývá. Čeká, jestli na něj zbude.
Má divnou českou přednost: je politicky neznámý, třebaže měl třináct let na to, abychom jej poznali. Spousta občanů skutečně říká: to je právě dobře. Neprojevil se, chlapík. Podporují jej prý dvě procenta voličů. Další plus.
Je náhradním předákem. Jejich konce bývají v dějinách roztodivné. Proč jsou voleni? Systém se buďto rozkládá, nebo jsou jeho složky do sebe strnule zakousnuté. Brzy uvidíme, co jsme my.