Blízký Klausův spolupracovník na sebe strhl pozornost už dřív třeba tím, že zpochybnil existenci Usámy bin Ládina, označil homosexuály za deviantní spoluobčany a odmítl darwinismus slovy, že on z opice nepochází.
"Václav Havel - ať vědomě či bezděčně, ale v každém případě aktivně - byl nástrojem sil lži a nenávisti. Ve své misi byl úspěšný. A přesto prohrál.
Václav Klaus - ať vědomě či bezděčně, ale v každém případě aktivně - byl nástroj pravdy a lásky. Ve své misi byl neúspěšný. A přesto zvítězil," píše Klausův vicekancléř ve své knize.
Podle něj nebyl vztah Havla a Klause "jen regionální šarvátkou dvou výrazných osobností", ale měl hlubší přesah a ukazoval směřování "nemocné euroamerické civilizace... i fatální nebezpečí". Hájek podotýká, že Klaus zanedlouho opustí prezidentský úřad a většina toho, oč usiloval, je prý v troskách. "Místo demokracie mediokracie, místo pravice její europeistická karikatura," píše Hájek.
Vicekancléř směřuje k apokalyptickým vizím, které spojuje s EU. Lisabonskou smlouvu nazývá "ústavou nového vězení národů". Jejím prostřednictvím prý promlouvá satan a mnoho času do závěrečné bitvy s ním už zbývat nebude. V první linii proti civilizaci svobody jdou "darwinisté, marxisté a europeisté", kteří jsou spojencem "antikristovského islámu" a křísí pohanství starého Říma "s jeho apoteózou krve, násilí, sexu a modlářství, s oslavou homosexuality".
Havlův film Odcházení považuje Klausův vicekancléř za banalitu, kterou až poslední scéna kouzlem nechtěného povýší na poselství. "Z vody v kašně se vynoří sám autor režisér jako podivný hybrid démona a člověka se smrtí na jazyku: ´Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí,´ zašklebí se ironicky ve velkém detailu do kamery, a aby snad nebylo pochyb, co tím míní, zvedne dva prsty do svého typického ´véčka´, pozdravu-znaku svobodných zednářů," citují Parlamentní listy úryvek z Hájkovy nové knihy.
Havel byl podle Hájka teoretický moralista, co si nepotrpěl na morální skrupule. Parlamentní listy citují, že exprezident byl současně i apoštol svobody a demokracie, jehož koncepce otevřeně směřovala k fašistickému korporativistickému státu. Tak Hájek označuje občanskou společnost.
