Vyplývá to alespoň z vyjádření Phila Fontaina, předsedy Národního shromáždění původních obyvatel. Indiáni podle něj vidí v olympiádě příležitost, jak upozornit na svoji chudobu.
Proti pořádání letošní letní olympiády Čínou protestovaly tisíce Kanaďanů, kteří volali po svobodném Tibetu. (více o neklidné cestě olympijské pochodně světem čtěte zde) "Spíše by ale měli být rozhořčeni situací původního obyvatelstva," míní Fontaine.
První protesty se očekávají už 29. května. Fontaine tvrdí, že chtějí manifestacemi po celé zemi "poklidným a legálním" způsobem poukázat na svoji situaci. Loni v červnu ale obdobnou akci zneužilo několik radikálních skupin a jejich aktivisté zablokovali dálnice i železnice.
Zdá se, že nejinak tomu bude i během olympiády. "Nemohu vyloučit blokády, nemohu vyloučit masové demonstrace a ani případné blokády letišť," citoval kanadský deník Globe and Mail Davida Dennise, viceprezidenta jedné z mnoha indiánských organizací.
"Nevím, co by nás mohlo zastavit. Snad jen, kdyby nás před hrami v roce 2010 preventivně pozavírali," dodal Dennis, který patří k těm radikálnějším. "Je naší povinností ukázat reportérům, co se tady děje."
Ve větším měřítku chtějí indiáni svoji kampaň rozjet příští rok v únoru a nepřetržitě pokračovat až do 28. února 2010, kdy olympiáda končí. "Nezáleží na tom, kdo olympiádu pořádá. Lidé v ní vždy vidí příležitost," vysvětlil Fontaine.
Sliby vlády se zatím nenaplnily
Původní obyvatelé Kanady na svoji nepříznivou situaci upozorňují už dlouhé roky. Minulá, liberální vláda jim už v roce 2006 slíbila, že na řešení chudoby a vysoké nemocnosti vyčlení pět miliard kanadských dolarů.
Současný konzervativní kabinet ale peníze zatím neuvolnil. Podle ministra pro záležitosti indiánů Chucka Strahla chce vláda zlepšit životní podmínky původního obyvatelstva adresnějším způsobem. Mimo jiné prý urychlí řešení jejich územních nároků a vyčistí vody v indiánských rezervacích. "Proti protestům nic nemám, ale považuji je za zbytečné," řekl listu Toronto Star.
V třiatřicetimilionové Kanadě žije v asi 630 komunitách necelý milion původních obyvatel. Fontaine tvrdí, že jejich životní podmínky jsou shodné s podmínkami obyvatel rozvojových zemí.
Mezi nejzávažnější problémy řadí nekvalitní pitnou vodu, přeplněné domácnosti, vysokou míru nezaměstnanosti, velké množství sebevražd, špatně dostupnou zdravotní péči a takové rodinné podmínky, že jsou tisíce indiánských dětí v registrech sociálních pracovišť.
