Když byly Westovi tři roky, amputovali mu kvůli vrozené vadě (syndrom kaudální regrese) obě nohy pod koleny. V pěti letech mu pak lékaři museli odebrat i jejich zbytek, kvůli nedostatečnému vývoji spodní části páteře by měl zbytky nohou neustále zkřížené.
Už jako malý kluk se tak musel vyrovnat s tím, že nebude jako ostatní. A to vědomí, jak píše britský Telegraph, se pro Westa stalo celoživotní výzvou.
West strávil poslední rok soustavným tréninkem na výstup. Ten zahájil spolu se svými dvěma přáteli 12. června. Po cestě pralesem, planinami i kamenitou pouští dosáhli vrcholu 20. června v 11:15.
Vzhledem k tomu, že se na vrchol dostane jen něco přes polovinu těch, kteří se o to pokusí, je Westův výkon skutečně obdivuhodný. "Vrcholová tabule pro mne byla jako zázrak," popisuje West.
Výstup na Kilimandžáro Nejvyšší hora Afriky za námahu stojí. |
"Rozhlédli jsme se po kraji a uvědomili si, že po sedmi dnech vytrvalého stoupání, po necelých šesti tisících metrech krve, potu, slz a zvracení jsme to konečně dokázali. Ty rozedrané prsty a puchýře za to stály," vypráví štěstím.
"Výstup na Kilimandžáro byl fyzicky i psychicky tou nejtěžší výzvou, jakou jsem podstoupil. To, že jsem to dokázal, mne ujistilo, že se vyplatí věřit v sebe i v ostatní," uzavírá jednatřicetiletý Kanaďan z Toronta, který svým výstupem navíc vydělal více než 300 tisíc liber pro dětskou charitu.
