Podvedení DIKové mají také nárok na vyrovnání, neboť kupónová privatizace byla, na rozdíl od družstevních záložen, přímo organizovaná tehdejší vládou, takže ta dnešní, nástupnická, za ni nese přinejmenším stejnou zodpovědnost, jako za zkrachovalé soukromé kampeličky. DIKové byli také vrženi do naprosto neznámého a tvrdého finančního prostředí, ještě nikdy předtím nevlastnili žádné akcie, neobchodovali na burze, někteří snad ani netušili, co to akcie jsou. Šli do kupónové privatizace za vidinou vysokých dividend, stejně jako klienty lákaly neuvěřitelně vysoké úroky z jejich úspor. V čem je tedy rozdíl? Asi pouze v objemu investic a velikosti ztrát. V principu rozhodně žádný.
Neúspěšní DIKové, nebuďte hloupí a přestaňte se stydět za svá špatná rozhodnutí při umisťování bodů na trhu akcií, vždyť vy za to ani nemůžete. Vezměte si příklad z jiných zájmových skupin a pojďte rozvinout transparenty před úřad vlády. Vždyť praxe ukazuje, že na tohle naši zodpovědní politici slyší. Daňoví poplatníci to jistě rádi, stejně jako v mnoha jiných případech, zaplatí.
