O rok později už má soupeření mezi dvěma ústředními polistopadovými politiky občas podobu klukovských šťouchanců.
To se prezident Havel na schůzce svěřuje svým nejbližším poradcům, že ho premiér Klaus už štve. A že se bude odteď jeho výpadům bránit. "Já budu alespoň z desetiny tak hulvátský jako on, i když on to dělá zabalené krásnými slovy," oznamuje Havel své záměry.
Poradci jako by nevěřili, že silnému Klausovi opravdu dokáže vzdorovat. Tak hned jako důkaz přidává první příhodu.
Klause nepozvu...
Zrovna se blíží návštěva amerického prezidenta Billa Clintona v Praze. "Klaus mi říkal: Tak ty jsi prý pozval Clintona do Reduty. A to víš, že já jsem celý život chodil do Reduty na jazz? Čekal, že ho pozvu, aby šel s námi. A teď si představte, že já překonal svou přirozenou zdvořilost a mlčel jsem. Nepozval jsem ho," vypráví pyšně Havel.
Fotky, videa |
Střih. Záběr do pražského jazzového klubu Reduta, kde u stolu sedí Clinton, Havel... a samozřejmě i Klaus.
Zášť mezi oběma i tak rostla dál. Například po volbách 1996, když měl Havel za sebou jednání s Klausem i šéfem lidovců Josefem Luxem, si ke kolegům povzdechl: "Nebylo by špatný, kdyby Lux byl předsedou vlády. Daleko lépe než s Klausem se s ním jedná."
Tento svůj plán může alespoň zčásti uskutečnit na konci roku 1997, po pádu Klausovy vlády. Havel pověří Luxe vedením jednání o novém kabinetu a vzniká nestranická vláda Josefa Tošovského.
... chce vládnout do konce dnů
Dokumentární film o Václavu Havlovi, plný podobných scén, začal režisér Pavel Koutecký natáčet v roce 1992. Třináct let pak sledoval prezidenta hlavně v zákulisí. Premiéry filmu Občan V. H. se po tragické smrti na jaře 2006 nedočkal.
Snímek dokončil režisér Miroslav Janek. V lednu jde dvouhodinový dokument do kin, na podzim příštího roku ho pak uvede televize Nova.
Na jedné schůzce Havel opět mluví o Klausovi - a v nadsázce říká, že by i premiéři měli, stejně jako prezidenti, vládnout maximálně dvě volební období. "A proč ne? On (Klaus) si myslí, že bude vládnout do konce svých dnů," říká Havel. To ještě nemůže tušit, že v roce 2003 bude právě Klaus zvolen jeho nástupcem.
Další paradox: Tyto úvahy rozvíjí Havel na poradě, kde je přítomen také Čechoameričan Jan Švejnar, tehdejší Havlův ekonomický poradce. A dnes muž, který se možná stane Klausovým soupeřem o prezidentský post.
Začátky prvního polistopadového prezidenta byly často až groteskní. Třeba když si procházel areál Pražského hradu, musel prolézat mezi zrezivělými děravými ploty. A řešit problémy typu, proč zahradníkům neteče voda, proč nikdo neuklidil náledí z nádvoří nebo kdo bude houbou mazat tabuli při poradě.
Dokument ukazuje po Havlově boku obě jeho manželky. Mimořádně emotivní je scéna z ledna 1996, kdy zemřela jeho první žena Olga. Havel stojí zapletený do záclony v okně na Hradě a dlouhé minuty beze slova sleduje na nádvoří frontu lidí, kteří se přišli rozloučit k vystavené rakvi.
Dagmar je zase vidět jako starostlivá žena: jednou mu vybírá košile, jindy ho nutí jíst jídlo nebo sedí u nemocniční postele. Po jedné návštěvě ve Spojených státech, kde bylo setkání hlav států, dokonce zjišťuje, že novou manželku Dagmar může použít i jako diplomatickou zbraň.
"Francouzský prezident Chirac se celou dobu bavil s Dášou a úplně zapomněl nadávat na Ameriku," vypráví pobaveně prezident kolegům v letadle.
Dáša musí být vedle Chiraka
Když pak v roce 2002 chystá v Praze summit NATO, dává organizačním pracovníkům zásadní úkol: "Vedle Chiraka musíme posadit Dášu."
Protokol to s ním měl občas těžké. Třeba ve Washingtonu se jim nedařilo Havla přemluvit, aby šel na slavnostní oběd. "Já tam nemůžu sedět dvě hodiny nad tím jídlem bez chuti, bez hořčice, bez pepře. Kdyby alespoň uměli polévku, dal bych si ji, a pak odešel," argumentuje.
Humorem zlehčuje i nádorové onemocnění plic a operaci v roce 1997. "Pane primáři, co nám dáte za panáka," vtipkuje po nástupu do nemocnice.
Primář mu říká, že jeho přáním je, aby se Havel dostal do takové kondice, jako je Bill Clinton. "Já nevím. On je jednak o deset let mladší a taky větší erotoman," pobaví Havel nemocniční personál.
"Vědí o tom hovno"
Na své chalupě na Hrádečku pak pár měsíců po návratu z nemocnice řeší, jestli má znovu kandidovat na hlavu státu, cítí se unavený a otrávený politikou. I tou mezinárodní.
"Vezměte si třeba válku v Albánii. V Evropské unii, v organizaci OBSE, na ministerstvech, všude jsou stovky úředníků, kteří mají na starosti Albánii. Kolik to stojí peněz, a vědí o tom hovno! Kdo z nich nás varoval, co se tam děje?" rozčiluje se.
Zlobí se i v jiné chvíli: nelíbí se mu, jak mu média vyčítají, že prodal pražskou Lucernu firmě Chemapol v čele s Václavem Junkem, agentem komunistické tajné policie StB.
"To je čecháčkovské pokrytectví! Já nemám špatné svědomí. Každý člověk každý den používá výrobky firmy Chemapol a mně budou vyčítat, že jsem Junka legitimizoval. Berou si mě jako své svědomí," zlobí se. Ale zdá se, že ani své spolupracovníky stoprocentně nepřesvědčil.
Klidnější i vtipnější je samotný závěr, kdy Václav Havel balí věci na Hradě do krabic. Neví totiž, co přesně je jeho. "Tady růženec od papeže, tady kulička po Rudolfu II. Ježíšmarjá, já nevím, to je asi státní, že?"