Takzvaných Stolpersteine, tedy Kamenů zmizelých, je v celé Evropě už na třicet tisíc. V ulicích Olomouce se první z nich objevily loni a celkem už jich dosud bylo jednatřicet.
Kámen zmizelých (Stolpersteine) připomínající osud Yelly Kubálkové.
Tento týden je však doplnily další více než čtyři desítky. Připomínají příběhy obyvatel města židovského původu, kteří se sem po druhé světové válce už nevrátili.
Jedním z byla právě i Yella. Ta se narodila v polském Bílsku 15. června 1910 do židovské rodiny obchodníka Richarda Glücklicha. Vychodila střední školu a v roce 1929 získala oprávnění vyučovat francouzštinu.
Její budoucí manžel, olomoucký rodák Antonín Kubálek zase absolvoval v roce 1928 hoteliérskou školu v Grenoblu, kam jej poslal jeho otec Antonín Kubálek starší, majitel olomoucké restaurace Na Špici. Právě zájem o francouzštinu oba mladé lidi spojil.
Mladý pár se poznal díky ručně malovanému plakátu
"Tatínek kdysi vyprávěl, že šel ve Vídni po ulici a uviděl za výkladem ručně malovaný plakát s nabídkou kurzů francouzštiny a upozorněním, že se přijímají noví žáci. Neváhal a vstoupil do domu, aby zjistil, kdo je autorem plakátu. Tak se seznámil s mou maminkou," popisuje Petr Kubálek na stránkách Židovské obce Olomouc.
 |
14. dubna 1936 se Antonín a Yella vzali ve Vídni. Z Rakouska se brzy přestěhovali do Jáchymova, kde Antonín pracoval jako volontér (dobrovolný pracovník, pozn. red.) v lázeňském hotelu Radium Palace. V roce 1937 se přestěhovali do Moravské Ostravy - Vítkovic.
Byť budoucnost nevěstila nic dobrého, očekávali radostnou událost. Narození prvního potomka. Chtěli jej pokřtít. Yella proto 28. listopadu 1938 vystoupila z židovské církve a zůstala bez náboženského vyznání.
"Když byla těhotná, často usínala a probouzela se hrůzou, měla sny o gestapu, zatýkání, trýznění," vzpomínala později na švagrovou Antonínova sestra Nataša. Syn se Kubálkům narodil 7. prosince 1938.
Žena se v zoufalé snaze ochránit muže a dítě rozhodla rozvést
Dědeček Kubálek však onemocněl a "mladí" se 29. dubna 1939 přestěhovali k němu do bytu v hostinci Na Špici. Ten začal mladší Kubálek brzy vést. Život ve smíšeném manželství však začal být stále problematičtější. Yella se proto ve snaze ochránit svého muže a hlavně Petra rozhodla rozvést.
Yella Kubálková odjela v roce 1942 transportem do Terezína a pak Malého Trostince, kde ji nacisté zavraždili.
Brzy se však ukázalo, že rozluka byla chybou. Na policejní přihlášce měl Petr Kubálek sice uvedeno v příslušné rubrice, že je katolík, ale protektorátní policejní přihláška byla označená červeným razítkem s písmenem J, tedy Jude (žid). Zbytek války pak proto prožil schovaný u spřízněných rodin.
Jeho matka Yella odjela v červnu 1942 transportem do Terezína a zanedlouho dalším do Malého Trostince, kde ji nacisté zavraždili.
V dobytčáku stihla 16. července napsat poslední dopis synovi, který končí slovy: "Objímám Tě, můj dobrý, zlatý chlapče. Zůstaň zdráv! Tvoje máma. Tvoje máma!"
