Kam šlápne politik, tam se (někdy) pohne svět

Je to už hezkých pár let, co někdejší francouzský prezident Francois Mitterrand navštívil nemocnici Notre Dame. Tehdy se tam totiž rozhodli postarat se o nemocné s rozvinutou formou AIDS novým způsobem a otevřeli první malou jednotku paliativní medicíny. Paliativní medicína je medicína zmírňující, útěšná a laskavá. A když už nezbývají nebo nejsou známy žádné další prostředky pomoci, které by těžce nemocného vrátily do života, pak je pochopitelně nejmoudřejší ho v dobrém slova smyslu v úctě a v důstojnosti dochovat. Francois Mitterrand projevil nelíčený zájem o pracoviště, kde smrt není ani schovávána, ani dramatizována, ale doprovázena. Ostatně právě vybudovaná jednotka paliativní péče byla důmyslně vytvořena jako místo, které je i ve stínu přicházející smrti místem života. Bývá zvykem novinářů, že se objevují všude tam, kde právě pobývají vysocí politici. A samozřejmě o tom píší. Nejinak tomu bylo i tenkrát. Myšlenka paliativního přístupu ke všem těžce nemocným a umírajícím se zalíbila. Do roka měla Francie více než dvacet takových specializovaných oddělení. Pro úplnost je třeba dodat, že Francois Mitterrand svou návštěvu v nemocnici Notre Dame uskutečnil mnohem dříve, než se sám stal onkologickým pacientem. Na Mitterrandovu tradici dobře navázal současný prezident Francie Jacques Chirac, když letos 4. února pronesl úvodní přednášku na celosvětovém summitu o rakovině v příštím tisíciletí. A nebyla to ledajaká přednáška. Prezident hovořil zasvěceně o problému nemoci, jíž se bojí snad každý člověk této planety a která vítězně kráčí světem. I když víme, že nad ní mnoho lidí zvítězilo, víme také, že každý boj s rakovinou je bolestivý a vyžaduje mnoho odvahy a sil. A není tajemstvím, že ti, kteří se uzdravili, mají strach, aby se nemoc nevrátila. A taky to nemají lehké v životě, protože nezřídka bývají diskriminováni na trhu práce a znevýhodněni ve společenském nebo i osobním životě. Problémů, které se váží k rakovinnému onemocnění, je mnoho, a proto je třeba se pustit do jejich řešení, a to v celosvětovém měřítku. Prezident Jacques Chirac jasně řekl, že boj s rakovinou je také záležitostí vlád a médií. Vlády jsou odpovědny za prevenci onemocnění a za zdravotnický systém, ve kterém musí být pro každého nemocného zajištěna dostupná a kvalitní onkologická léčba. Média pak mají neprodleně informovat o novinkách v diagnostice a léčbě rakoviny a mají vytvářet prostor pro řešení problémů nemocných lidí a vítat jejich spolupráci. V závěru summitu byla vyhlášena Charta proti rakovině. Protože se tak stalo v Paříži, říká se jí také Pařížská charta. Její text je mimořádně závažný a rozsáhlý. Potíž je však v tom, že u nás zatím vlastně nevíme o její existenci. Čeští novináři na summitu nebyli, a tak o Pařížské chartě zatím nic nenapsali. Zato Francie, díky svým aktivním novinářům, kteří byli zcela samozřejmě svému prezidentovi v patách, ví své a stará se o to, aby ušlechtilé cíle charty vešly do života. A já jen čekám, že i u nás nastane ta vzácná chvíle, kdy vysoký politik navštíví nemocné a ujistí je svou osobní solidaritou nebo kdy vahou své osobnosti a úřadu podpoří důležitý zdravotnický nebo sociální program. A taky věřím, že pronese víc než jen zdravici. Dlužno dodat, že prezident Francie se svou chotí byl přítomen po celou dobu summitu a vstřícně hovořil s jednotlivými účastníky.

Autorka je profesorkou lékařské etiky