V předvolebním čase "klidnou silou" úporně hájí rozumnou věc.
Jeho důraz na střídmost rozpočtu a na sociální spravedlnost kontrastuje s Grossovým populistickým mixem zpívajících popíků a rozhazovaných zlaťáků.
Voličům tak jasně naznačuje, že není vládní partaj jako vládní partaj a že lidovci i s Grossem zůstávají "křesťanskou nesocialistickou sílou", s níž se dá (jako obvykle) počítat i v jiné koaliční konstelaci.
Tím, kdo odchází z ringu s velkou boulí na čele, je především daňový poplatník a stát, který na obrovský růst dalších povinných výdajů v příštích letech nemá dost peněz.
Nad růstem stáních platů se střetly a střetávají dva rozdílné světy - svět, v němž se počítá, a svět, v němž se kalkuluje. Počítající svět ví, že stát musí v letech 2006 až 2007 kvůli budoucímu přijetí eura ušetřit navíc ještě 40 až 50 miliard korun.
Předpokládá, že neodůvodnitelný mzdový a výsluhový rozdíl mezi civilními a uniformovanými zaměstnanci státu si "civilové" nenechají líbit a reforma veřejných financí může jít pomalu k čertu.
Kalkulující svět vidí problém jinak: premiér, stranický předseda a miláček z průzkumů Gross platy jednou slíbil, slib nelze z žádných, a to ani z ekonomických důvodů před volbami zrušit, i kdyby následky byly pro stát osudové. Strana je víc než stát.
Myšlení kalkulujícího světa snad nechtě dokreslil ministr Škromach, když řekl: "Možná, že kdyby pan předseda Kalousek neprosazoval tak výrazné úspory ve státním rozpočtu, možná, že by bylo i těch deset miliard pro zemědělce, možná, že by bylo i pro ostatní."
K tomu není co dodat! Ale přece jen: Možná, že kdyby pan místopředseda Škromach (a jeho strana) neprosazoval tak výrazné utrácení státního rozpočtu na dluh, bylo by nám lépe!
