Můžete nám vysvětlit, kdo s kým zrovna v Česku vládne?
Hovoříme-li o vládě, pak koalice ČSSD, Unie svobody a KDU-ČSL.
A jak byste pak nazval to, co se aktuálně děje mezi komunisty a sociálními demokraty?
ČSSD jasně vykročila na cestu zřetelného sbližování a propojování s komunistickou stranou. Pravděpodobně v tom vidí východisko po volbách 2006, což vidíme jako riziko demokratického vývoje.
Nepřipadáte si trochu jako alibi pro ČSSD, která sice přímo nevládne s komunisty, ale prohlasuje si s nimi, co chce?
Nepřipadám. Prosazování vládních návrhů zákonů je jenom menší část činnosti vlády. Tou větší částí je každodenní správa země. Jestli se sociální demokraté teď rozhodli prosadit některé zákony s komunisty proti vůli koaličního partnera, nemám z toho radost, ale neznamená to, že vládnou sociální demokraté s komunisty.
V únoru jste nám řekl: "Nejsem schopen podezřívat sociální demokraty z ničeho tak hanebného, jako že věrolomně poruší dohody a důvěru, kterou dostali od nekomunistické koalice, využijí ke spolupráci s komunisty." Dělají něco jiného?
Byť jsem je z toho nepodezíral, oni se tou cestou zřetelně vydali. Nemůžu je ale obvinit z porušení koaličních dohod, kde jsme se zavázali o některých věcech nehlasovat s opozicí. Ale ano, ČSSD zjevně rudne a je potřeba, aby si toho všímali voliči.
Zkuste mi to vysvětlit lidsky. Premiér říká: Je mi jedno, jestli budu hlasovat s lidovci, komunisty, nebo Marťany. Vy říkáte, že ČSSD rudne. Co by se muselo stát, abyste si řekli: Tak dost, tomuhle my asistovat nebudeme?
Kam směřuje vaše otázka? Myslíte, že společné hlasování ČSSD a KSČM je důvodem pro to, abychom vyklidili pozice v exekutivě? Máme je vyklidit komunistům? To by myslím České republice neposloužilo.
Kdybychom tím krokem mohli zabránit sbližování ČSSD a komunistů, mělo by to logiku a za úvahu by to stálo. Jenže tenhle krok by to jen urychlil. Udělali jsme to letos na jaře, když jsme si mysleli, že si země zaslouží lepšího předsedu vlády. A toho jsme docílili.
Obavy ze spolupráce ČSSD a KSČM jste měli už loni v létě. Vypadá to, jako byste bránili zemi, teď už byli zatlačeni na posledním náměstí hlavního města a stále opakovali: Ještě pořád se bráníme.
Ale tak to není. Díváte se na to mediálníma očima, protože se posledních čtrnáct dní nemluví o ničem jiném než o zákoníku práce a vy z toho usuzujete, že ztrácíme území. Ale podívejte se na desítky jiných norem, které už koalice společně schválila. Zákoník práce zatím schválila jen vláda a je otázka, jestli vůbec někdy takto začne platit.
Jasně. Každý člověk i strana jako celek mají určitou důstojnost. Kde je hranice, kdy byste si řekli: A dost!
Já ale nemám pocit, že jsme nějak snížili vlastní důstojnost. Znovu opakuji: aby platilo, že spolu vládne ČSSD a komunisté, museli bychom místa ve vládě komunistům vyklidit. A to nemáme v úmyslu. A to je velmi důstojné.
Je důstojné i to, že vám premiér vyhrožuje vyhozením z vlády za to, že jste hlasovali s ODS pro vyšetřovací komisi k Unipetrolu, a poté, co se sejde s Miroslavem Grebeníčkem, řekne: Ta komise je ale fajn nápad?
Myslíte, že to je pro nás ponižující? Já to sleduju pobaveně. Myslím, že je to nedůstojné pro ČSSD. Náš přístup k té komisi je od začátku stejný: pro privatizaci Unipetrolu jsme ve vládě hlasovali. Jak bychom vypadali, kdybychom bránili vyšetřování? Jen bychom posílili podezření, že tam něco nekalého bylo.
Co vlastně může taková komise, v níž jsou zastoupeni poslanci ze všech stran, zjistit? Ještě žádná komise, kterou si Sněmovna zřídila, nic takového nedokázala a žádný průlom neznamenala.
Byl jsem předsedou komise kolem IPB a dodnes jsem na její závěry pyšný. Ty závěry se během času potvrzují. Komise nemůže zjistit pravdu, chytit, potrestat a odsoudit. Ale sdělení pravdy samo o sobě je velmi důležité. My ale neprosazujeme vyšetřovací komisi s tím, že něco vyšetří a přijde s nějakou ohromující informací...
... co tedy bude dělat?
My doufáme, že se tam nic nezákonného nestalo. Ale odmítáme morální hazard bránit se vyšetřování, když tu jsou nějaká podezření. Je přece objektivní fakt, že si člen předsednictva ČSSD a šéf kanceláře premiéra řekl před skrytou kamerou o pět v českých. Já myslím, že to byla žádost o úplatek, on tvrdí, že ne, ale už jen proto se nebudeme komisi bránit.
Polský parlament vydal zprávu, kde se o privatizaci Unipetrolu píše jako o silně podezřelé transakci, Česko prý mohlo získat až o pět miliard víc.
Ta zpráva mi připadá silně přitažená za vlasy. To je ale jen můj pocit. Já pevně doufám, že bylo všechno v pořádku, a nemám důvod pochybovat o zprávě českého ministerstva financí.
Můžete mi nějak vysvětlit rozhodnutí Komise pro cenné papíry? Ta rozhodla přesně podle přání polského premiéra. Den poté, co se sešel s emisarem Jiřího Paroubka, schválila prodej akcií Unipetrolu za cenu o padesát korun za akcii nižší, než tehdy byla cena na burze?
Tomu opravdu nerozumím a přál bych si, aby to bylo jakoukoliv institucí nezpochybnitelně vysvětleno. Je to velmi vážná otázka. A mnohem vážnější věc než to, jestli tu ležela na stole nabídka o pět miliard vyšší za Unipetrol.
Zažíváte už třetího premiéra z ČSSD. V čem je Jiří Paroubek jiný než Vladimír Špidla a Stanislav Gross?
Nejedná se s ním úplně špatně. A nemůžu říct, že by nedodržoval dohody. Pokud mě na něm něco znepokojilo, byly to dva jeho výroky. Zaprvé, že je ochoten se spojit s kýmkoliv, třeba s Marťany. To opravdu s každým? S nacisty taky? Koho si představit pod slovem Marťani? S tím souvisí i jeho výrok o médiích. Praktikující politik nemůže novináře milovat. Ale svoboda médií je pro demokracii úplně stejně důležitá jako nezávislá justice.
V čele KDU-ČSL jste skoro dva roky. Uspěli jste v evropských a krajských volbách, ale preference pro volby do Sněmovny se v podstatě nehýbou a stále kmitají zhruba kolem osmi procent. Čím to je?
Samozřejmě bych si přál lepší vývoj preferencí. To každý předseda politické strany. Nepamatuji ale jediné volby, které dopadly podle průzkumů, i když na ně všichni napjatě čekáme. Ale na druhou stranu jsme jediná vládní strana, která své preference udržela zhruba na volebním výsledku roku 2002. A nepochybuji, že v roce 2006 ve volbách bude výsledek lepší.
To znamená kolik?
Cílem se netajím, máme ambice poprvé od roku 1920 dosáhnout dvouciferného výsledku.
To je hranice možností KDU?
Nevím, myslím, že máme potenciál růst, ale to je běh na dlouhou trať.
Myslíte, že jste za dva roky dokázal přitáhnout KDU nové voliče?
Jestli voliče, to ukážou až volby. Jinak v regionech cítíme, že sympatie veřejnosti, která o nás předtím neuvažovala jako o straně, kterou by mohla volit, rostou. Teď o nás přemýšlí. Jsou to lidé, kteří si myslí, že by mezi socialismem a Modrou šancí měl být rozum.
Anebo jim poté, co z české politiky v podstatě zmizely liberální strany, vyjdete jako nejmenší zlo.
Takhle opravdu neuvažujeme. Máme svůj program, který není jistě pro všechny, který je ale alternativou, a navíc: u KDU-ČSL si můžete být stoprocentně jisti, že se nikdy nespojíme s komunisty.
V Karlových Varech za vás bude do Sněmovny jako lídr kandidovat bývalý trenér Sparty František Straka, známý svými emotivními výroky o svém "sparťanském srdíčku". Myslíte, že má i to pravé "lidovecké srdíčko"?
Co to je "lidovecké srdíčko"? Mně je úplně jedno, jestli pan Straka vyznává nějakou víru, na to se členů neptáme. Vím ale, že zastává konzervativní hodnoty západní Evropy, chcete-li, a že má blízko k našemu programu. A v jistém oboru lidské činnosti je absolutní špička. A strana má za úkol nabízet voličům lidi, kteří něco dokázali, chcete-li elitu.
Jde mi spíš o to, jak jste přišli na to, že je křesťanský demokrat.
Lidé, kteří ho dobře znají, jsou přesvědčeni, že k nám má blízko. Nikdy se tím ani netajil. Možná byste se divil, kolik sportovců, které znáte z televize, říká, že má blízko k naší straně. Bohužel nemám právo je jmenovat.
Pan Straka nebude jediným nestranickým lídrem KDU, v Liberci by to měl být šéf Hospodářské komory Jaroslav Drábek...
... ano, jsme otevřená strana.
Nebo to znamená, že nejste schopni vyprodukovat ani čtrnáct vlastních lídrů.
Ale vždyť to není pravda. Jsme schopni vyprodukovat třeba dvacet osm lídrů. Pan Drábek je pro nás velmi důležitý i v tom, jak vnímáme spolupráci s občanskou společností, do níž patří Hospodářská komora. A my říkáme: Pojďte to s námi dělat doopravdy, nabízíme vám určitý podíl na politické moci.
Nechceme o občanské společnosti jen mluvit. Ze stejného důvodu jsme prosadili do rozpočtu i výrazné navýšení peněz pro neziskové organizace. Nemyslíme si totiž, že jsou nebezpečím pro demokracii, naopak.
Nakonec osobní otázku: Letos v lednu jste přestal kouřit. Jak jste na tom po tři čtvrti roku?
Vydržel jsem. Ne že bych občas nezhřešil doutníčkem, ale kuřák už nejsem.
