A jakkoliv je v této krizi nutné být opatrný na definitivní soudy, po úterku se zdá, že se to přece jen povedlo - a dokonce možná ještě lépe, než si to Kalousek na začátku celé nekonečně dlouhé anabáze představoval.
Gross pravděpodobně končí. Lidovcům zřejmě ve vládě zůstanou všechna tři křesla, která doteď drželi.
A jako bonus si může šéf lidovců připočítat fakt, že z nejužšího vedení strany mizí - nejméně do podzimního sjezdu - jeho největší vnitrostranický rival Cyril Svoboda.
Prapodivní spojenci: Klaus a Grebeníček
Hlavními spojenci "operace Gross" se pro lidovce stal prezident Václav Klaus a paradoxně i Miroslav Grebeníček. Ukázalo se totiž, že varianta "111", tedy spojení sociálních demokratů a komunistů, funguje při hlasování ve Sněmovně, nikoliv však ještě na té "nejvyšší", přímo vládní úrovni.
Prezident balancoval téměř na hraně ústavy, když odmítal přijmout demise sedmi z osmnácti členů vlády, a vytvářel tak časový prostor pro vyjednavače. Přitom dával až překvapivě jednoznačně najevo, že proti resuscitaci koalice 101, která ho fakticky porazila ve volbách 2002, nemá nejmenších námitek.
Sebevědomí Miroslava Grebeníčka, který už málem diktoval, kdo bude v případné menšinové vládě ČSSD tolerované komunisty sedět a jaký bude mít program, se nakonec ukázalo jako předčasné - a kontraproduktivní.
V okamžiku, kdy se tato varianta stala reálnou, se najednou ukázalo, že patnáct let po pádu jejich režimu je představa komunistů téměř už za branami moci pro veřejné mínění stále naprosto nepřijatelná.
Grossovi to navíc dávali zřetelně najevo i jeho vlastní spolustraníci: kdyby trval na menšinovém vládnutí, mohlo by to vést až k rozštěpení celé strany, která dnes ze všeho nejvíc připomíná jednu velkou a téměř neřiditelnou koalici.
Grossova nejtěžší porážka v kariéře A sociální demokraté najednou vlastně neměli na výběr. Respektive měli: mezi stále méně populárním premiérem drženým pod krkem Grebeníčkem a předčasnými volbami.
Sám Gross musí nutně výsledek považovat za nejtěžší politickou porážku svého života. Svým posledním tahem, kdy se minulý čtvrtek snažil torpédovat vznik "Kohoutovy vlády jedné noci", totiž ztratil i své poslední skutečné spojence mezi "elitami" ČSSD, lidmi, kteří se měli stát základem jeho "moderního křídla" ČSSD a kteří mu pomohli vyhrát brněnský sjezd. Nakonec zůstal úplně sám.
Úterek pro něj neznamená nic menšího než začátek postupného - a jen díky jeho věku možná pouze dočasného - odchodu z politiky.
