"Čekali jsme transparenty a stovky lidí, ale je nás tady pár, možná je to těmi dovolenými," posteskl si Ladislav Jeřábek z Klenčí na Domažlicku, který se svými čtyřmi kamarády podepsal místní petici za omilostnění Kajínka. Klenečskou petici už podpořilo přes 200 lidí.
"Jeli jsme v pět vlakem, ale vstupenky už jsme nesehnali. Takový proces by se měl konat ve větší síni," namítal Jeřábek.
Šanci dostat se do mimořádně střežené jednací síně měli kromě aktérů případu jen lidé, kteří si předem opatřili vstupenky, což byli především novináři. Justiční stráž vydala v šest ráno sedm posledních lístků pro veřejnost.
Před budovu soudu se začali trousit první příznivci doživotně odsouzeného vězně asi hodinu po půlnoci. "Čekáme tu od 4:45, kdy už tu bylo tak 15 lidí ve spacácích, kteří polehávali před vchodem. My jsme byli desátí, mělo by se tam dostat víc příznivců," řekl dvacetiletý Petr Souček za Sušice, který na Klatovsku sbírá podpisy pod petici ve prospěch vězně. Všichni se budou chtít dostat k jednání soudu i příští dny.
"Jirko, nejsem u umyvadla, jsem u tebe blíž," volala na Kajínka Jana Falcmanová z Příbramska, když ho, spoutaného přiváděla eskorta do soudní síně. Ta si s vězněm píše už přes dva roky, zhruba dvakrát měsíčně.
I když se s Kajínkem nikdy nesetkala, je přesvědčena o jeho nevině. "Je to člověk inteligentní, milý a přátelský se silnou empatií. Případné partnerské vztahy nechám jiným," řekla. Falcmanová si vzala dovolenou a bydlí v jednom plzeňském penzionu. Hodlá chodit k soudu každý den.
"Tomu to sluší," reagovala na chodbě na příchod vězně jedna z jeho pěti fanynek ve věku kolem 40 až 45.
Kajínkova sestra s novináři nechtěla hovořit. "Zajímám se o tento proces už pět let, chci abychom žili v demokratickém státě," uvedl přítel rodiny Blahoslav Nenadál z Prahy, který Kajínkovu sestru chlácholil.
