Z Mírova Kajínek uprchl 29. října 2000. Přepiloval mříže na okně své cely a pomocí lana z roztrhaných prostěradel a kotvy vyrobené z čela postele se dostal přes hradby mírovské věznice na svobodu. Čtyřicet dnů se skrýval, dokud jej v jednom pražském bytě nezatklo policejní komando.
Na Mírově je nyní Kajínek potřetí. "U určitého typu vězňů provádíme jejich nepravidelné střídání ve věznicích, a to z bezpečnostních důvodů. Jde o to, aby si nezvykli na dané prostředí a například tam nenavázali osobní kontakty s ostatními vězni či dozorci. Omezujeme tím riziko případného útěku," řekl deníku Právo, který s informacemi přišel, mluvčí Vězeňské služby Robert Káčer.
Na Mírově mezitím upravili zabezpečení oken a připravili i další opatření tak, aby Kajínka nemohl v jeho útěku nikdo následovat. "Navíc pokud je vězeň přesunut do věznice, kde už dříve pobýval, jeho umístění je řešeno tak, aby nebyl na stejném místě jako prve," doplnil Káčer.
Policie v jeho případě nemá příliš na výběr. V České republice jsou pouze tři věznice se zvláštním režimem pro doživotně odsouzené. Jsou to Valdice na Jičínsku, Mírov na Olomoucku a od roku 2008 také Karviná, odkud se Kajínek v pátek přestěhoval.
Oči mu tentokrát nezakryli
Převoz Kajínka nebyl tentokrát tak drastický jako v minulosti, kdy mu měla eskorta zakrýt oči i uši, aby netušil, co se děje a kam jede. "Teď neměl na očích a uších nic, jen prý zadělali nějakým hadrem okénko, ať nevidí, kam jedou. Jiří mi říkal, že to i tak byla stresová situace," uvedla pro deník Kajínkova blízká známá, která je s ním v kontaktu.
Krajský soud v Plzni Kajínkovi uložil doživotní trest 23. června 1998 za dvojnásobnou vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguarda Juliána Pokoše a pokus o další vraždu Vojtěcha Pokoše v květnu 1993.
