Kadlec: I hlupák ohrožuje zemi

- Zakomplexovaní lidé ve vlivných funkcích mohou podle ředitele Národního bezpečnostního úřadu Tomáše Kadlece ohrozit bezpečnost země. Proto každý, kdo žádá o prověrku, prochází psychotesty, přičemž právě na nich mnozí lidé ztroskotají. "Psycholog často konstatuje, že prověřovaná osoba je nezpůsobilá, protože má podprůměrnou inteligenci (a je dost takových i poměrně vlivných státních úředníků), je výrazně agresivní, osobnostně nezralá, má oslabené sebeovládání, trpí komplexem méněcennosti."

Vy sice prověřujete lidi kvůli jejich spolehlivosti při práci s tajnými informacemi, současně by se však neměli do vlivných funkcí dostávat labilní lidé...
Ano, ale zákon o utajovaných skutečnostech nemůže řešit personální politiku ministerstev.
Nezkoumáme, zda je prověřovaná osoba kvalitním člověkem, či ne. My jen říkáme, že prověřovaná osoba může ve vypjaté situaci jednat zkratkovitě nebo není schopna udržet v tajnosti důležitou informaci. Víte, pokud si hrajeme jen na českém písečku, tak většinou o nic nejde - nanejvýš o různé aféry, které v zahraničí nikoho nezajímají. Avšak jestliže se bavíme o tajných informacích, které do republiky ve stále větším množství proudí z bruselské centrály NATO, pak o ně budou mít různí lidé z různých zemí vždycky mimořádný zájem.
Pokud si tedy rád zajdu s kamarády do hospody, mohu vystavit - pokud pracuji s tajnými informacemi - republiku nebezpečí?
V tom není problém. Ten nastává až tehdy, když pod vlivem alkoholu rád hovoříte o tajných informacích, k nimž máte přístup. Jsou lidé, kteří se v hospodě zpijí do němoty, usnou na stole, ale nikdy nemluví o tajných věcech. Jiní se s nimi naopak vytahují už po dvou pivech.
A teď jsme u toho, proč kritizuji současný zákon o utajovaných skutečnostech, podle něhož je každý žadatel o bezpečnostní osvědčení prověřován zpravodajskou službou, místo aby tímto sítem procházeli jen ti, kteří mohou ohrozit stabilitu země. Kvalitní zpravodajská služba by měla spolehlivě vyvrátit anebo potvrdit podezření, zda ten, kdo rád chodí do hospody, si pouští hubu na špacír, či ne.
Jak obvykle zjistíte, že vám člověk, jehož prověřujete, lže?
První fáze je evidenční šetření - jinými slovy lustrace. Nejde přitom jen o lustraci ve svazcích spolupracovníků Státní bezpečnosti, ale také o lustraci v jiných evidencích zpravodajských služeb či specializovaných policejních složek. Každá z těchto institucí nám sdělí, zda prověřovaná osoba vyhovuje, či ne.
Jak je to s předsedou Fondu národního majetku panem Stiessem, jenž má zfalšované lustrační osvědčení?
Tohle nemohu komentovat.
Raději zpět ke lžím prověřovaných. Jsou lidé, kteří jsou evidováni jako spolupracovníci StB kategorie D či A, což je svazek ke skartování. A právě tady by měla zpravodajská služba říci, co se vlastně dělo. Zda šlo o aktivní, či pasivní spolupráci.
Zda ten člověk byl evidován v kategorii důvěrník jen proto, že mu kamarád z Kanady poslal před třiceti lety na vojnu dopis, takže jej kvůli tomu Vojenská kontrarozvědka vyslýchala a založila si svazek důvěrník. V tomto svazku ale není nic jiného než jeden list z tohoto výslechu.
Jsou však i jiné svazky důvěrníka StB, který donášel na všechny lidi kolem sebe, ničil jejich osudy a ještě za to bral odměny. I proto musíme posuzovat případ od případu.
Mám tu několik "příběhů", v nichž prověřovaní lidé prošli jako bezúhonní kontrolou databáze spolupracovník StB.
Avšak až po kontrole klasické kartotéky někdy zjistíme, že ten člověk s StB spolupracoval, třebaže v elektronické databázi chybí, protože je veden pod jménem - dejme tomu - Kazdík místo Gazdík. Jde samozřejmě o jednu osobu: podle fotografie, data i místa narození. Dnes se můžeme jen ptát, zda šlo o záměr, který měl znemožnit identifikaci agentů, či pouhý omyl.
A byl to záměr?
V některých případech asi ano. Nedávno jsme tu měli případ velmi vlivného státního úředníka evidovaného v kategorii agent, jenž se podílel na falšování lékařských hodnocení lidí tak, aby mohli být vyhozeni ze zaměstnání. Přišli jsme na to téměř náhodou až v oné manuální kartotéce StB.
Jak se choval, když jste mu to řekli?
Zeptali jsme se ho, zda měl někdy nějaký kontakt s StB.
Odpověděl - tak jako jiní - téměř klasicky: "Nikdy." A pak z toho nakonec vyjde, že s StB spolupracoval deset let. Desítky lidí nám tváří v tvář i navzdory faktům zapírají. Připomínají nevěrného manžela, který se před partnerkou drží lži jako tonoucí stébla.
Je manželská nevěra důvodem, proč například vysoce postavenému důstojníkovi nedáte certifikát bezpečnostní prověrky?
Po milenkách a milencích podle zákona nepátráme. Ani v bezpečnostním dotazníku není na mimomanželské styky dotaz.
Amůže milenecký vztah znamenat bezpečnostní riziko?
Může. Jde totiž o způsob chování, při němž je člověk schopen vyzradit důležitá tajemství.
Kvůli čemu prověřovaní lidé nejvíc protestují?
Vadí jim, že zjišťujeme jejich majetkové poměry. Někteří se kvůli tomu dokonce nechtějí nechat prověřit - asi vědí proč.
Zjišťujeme totiž, zda jejich výdaje nepřevyšují příjmy.
Když si například armádní důstojník s platem patnáct tisíc měsíčně postaví vilu za čtyři miliony a nezdědil nebo nevyhrál žádné peníze, tak není určitě něco v pořádku.
Nedávno jsem hovořil s důstojníkem ministerstva obrany, který se obává, že jej neprověříte, protože byl v mládí trestán. Ukradl totiž kolo, aby si před nástupem na vojnu odskočil za děvčetem do sousední vesnice. Druhý den ráno kolo vrátil - to už ho ale čekal policajt.
Jeho obavy jsou zbytečné.
Pokud bychom vyřazovali lidi kvůli podobným hloupostem, tak prověrkou neprojde každý druhý: absolventi moskevské diplomatické školy, řadoví členové KSČ, státní správa by se rozpadla. Prověrky nemohou sloužit jako nástroj msty vůči nepohodlným lidem. My hodnotíme pouze bezpečnostní spolehlivost lidí. Například: zda je možné je vydírat.
A to rozhodně nelze jen kvůli kradenému kolu, které použil váš důstojník k cestě za děvčetem. Jde o běžný trestný čin, navíc jej voják přiznává. Tohle není problém. Problém není dokonce ani to, když někdo spolupracoval s StB a dnes o tom, sice traumatizován, ale přece jen hovoří: "Bál jsem se.
Zmáčkli mne v době, kdy se manželka připravovala na atestaci, atd." Takový člověk, pokud někomu neublížil, nezničil život či nebral odměny za udávání, není většinou bezpečnostním rizikem. Nelze ho totiž vydírat.
Proto také zpravidla bezpečnostní prověrkou projde.
A co když vám někdo v dotazníku zalže?
Tak je pro nás nedůvěryhodný, vydíratelný. Proč zapírá? Vydírá ho někdo, protože spolupracoval s StB? Řídí ho ještě dnes někdo jako agenta? Ten člověk představuje velké riziko.
Které z oněch rizik považujete za největší? Jde třeba o pobyt v Libyi či studium v bývalém Sovětském svazu?
Jestli například někdo z armádních důstojníků pobýval před rokem 1989 v Libyi v rámci tehdejší vojenské pomoci socialistického Československa, tak tento člověk může opravdu znamenat potenciální bezpečnostní riziko. Libye je zemí, na níž je uvaleno embargo OSN, je to stát, který podporuje mezinárodní terorismus. Avšak ani to, že důstojník byl čtyři roky poradcem v Libyi, neznamená, že neobdrží prověrku. I tímto případem se ale musí zabývat zpravodajská služba, aby riziko potvrdila, anebo vyvrátila.
A pokud jde o lidi, kteří vystudovali v bývalém SSSR?
Takových jsou v naší zemi stovky. Avšak pouze absolventi některých sovětských škol jsou pro nás rizikoví. Zpravidla se totiž o ně zajímaly sovětské zpravodajské služby, jež československé studenty získávaly ke spolupráci. Rizik však může být celá škála. A já znovu říkám: my je pouze potvrzujeme, či vyvracíme.