Předminulý týden jste se vrátil z inspekční cesty v Afghánistánu. Už víte, co vás tam čeká?
Ve dne vedra, v noci kruté mrazy. Lidé tam trpí tuberkulózou, malárií, záludnými infekcemi a kožními chorobami. Jihovýchodní Kábul připomíná rozbombardovaný Berlín po druhé světové válce... i pokud jde o kriminální živly a mafie.
Jak jste připravoval na takové podmínky lékaře a zdravotní sestry?
V horách trénovali slaňování, dopravu raněných přes říčku na lanovce či vyprošťování ze soutěsky. Dnes jsme schopni i ve velmi improvizovaných podmínkách poskytnout lidem nezbytnou lékařskou péči. Ve válce se mění situace z hodiny na hodinu, takže počítáme i s tím, že nás například pošlou do hluboké strže, kam spadne autobus s uprchlíky. Možné je i to, že složité operace se nebudou odehrávat v chirurgickém sále, ale někde v horách na pařezu či mýtině.
Říkáte, že Kábul se podobá rozbombardovanému Berlínu 1945 včetně kriminality, mafií a černého trhu. To není moc povzbudivé. Jak budete chráněni?
Postarají se o to Britové, kteří český špitál o pomoc požádali. Navíc s námi jedou i výborně vycvičení výsadkáři.
Podaří se vám v nemocnici udržet sterilitu, když budete v prostředí, kde je i základní hygiena luxusem?
Dařilo se to v Albánii, musí se to podařit i v Afghánistánu. Bude to ale složité - to přiznávám. V Kábulu je jen jediný prověřený zdroj pitné vody. Britští vojáci ho hlídají jako zlatý poklad. Brzy by snad ale měli vyvrtat druhou studnu. Ale pro představu, jak tam žiji nyní britští, němečtí, francouzští či italští vojáci: záchod nahrazuje betonová skruž. Svým lidem proto říkám - zařiďte se tak, abyste na něj chodili hlavně ve dne. Já si to vyzkoušel v noci za silného mrazu a není to ani trochu příjemné. A koupání? Vystál jsem si ráno frontu, převzal od druhého lavor, vysekal díru v ledu a začal se mýt. Proto do Afghánistánu bereme sociální buňky a sprchy, takže očekávám návaly spojeneckých vojáků.
Britové o vás opravdu tolik stojí, že už zítra odlétá váš chirurgický tým? Anebo se i kvůli bojovým operacím ukázalo, že zdravotníků je v Afghánistánu málo?
Jedno i druhé. V době, kdy jsem tam byl, museli ošetřovat poměrně velké množství zraněných vojáků, nejvíce ale kvalifikované zdravotníky, a hlavně léky potřebují tamní lidé. Ti na tom jsou velmi špatně. Léta válek a strádání se na nich hrozně podepsala. Snad nikde jinde se nesetkáte s takovými tragédiemi.
A je tu ještě jedna "maličkost", která nás těší a mimořádně motivuje prodat v Afghánistánu vše, co je v nás: Britové jsou své vojáky ochotni svěřit jen českým lékařům.
V týmu máte i velmi hezké ženy. To budou v Afghánistánu chodit se zahalenou tváří, aby nepobuřovaly muslimské věřící? A jak se budou oblékat v nemocnici? Trošku jsem se v Kábulu po tomto problému rozhlížel. Podle mne to ale nebude žádná potíž. Například i v afghánských nemocnicích, které jsem navštívil, chodí už zdravotnice s odhalenou tváří. I na tom je vidět, že tvrdý režim Talibanu padl. Naše ženy budou nicméně i v nemocnici nosit polní uniformu a na důkaz úcty k místním lidem i tradicím Afghánistánu si vlasy zakryjí šátkem.
Když jsem hovořil s lékaři a zdravotními sestrami z chirurgického týmu, který zítra s předstihem odlétá do Kábulu, přáli si zůstat v anonymitě. Proč?
Obávají se msty či lidské závisti. Jdou do války proti terorismu, musí tedy počítat i s možnou odvetou fanatiků. A pokud jde o tu závist, té jsem si i já užil po návratu ze Zálivu až dost. Není tajemstvím, že jsme i v této riskantní misi placeni v dolarech - nepoměrně lépe než doma. Milionáři se ale z nás nestanou. Nechci mentorovat, ale nikdo z českých vojáků, kteří se účastní protiteroristické akce v Kuvajtu či Afghánistánu a koneckonců i mise v Kosovu, to nepodniká kvůli zisku. Anebo vlastně ano, ale ne kvůli finančnímu. "Zisk" vidí ve zvýšení kvalifikace a možná i v tom, že si chtějí naostro ověřit něco, na co se léta tvrdě připravovali. Například válečnou medicínu lze dělat jen ve válce.
A vy se nebojíte zveřejnění svého jména?
Co s tím nadělám. Okolo projektu polní nemocnice, která by mohla lidem rychle pomoci kdekoliv na světě, se točím už několik let. Já tu pozornost - i ze strany médií - už nějak unesu. Moji lidé by ale měli mít jistotu, že doma se jejich rodinám nemůže nic stát.
