Číslo 4808 je na pažbě kalašnikova napsáno bílou barvou. Je to evidenční číslo. Policista, který zbraň ledabyle nese, mě v Margala Hills, v kopcích nad Islámábádem, míjí a díky svému výcviku stoupá mnohem rychleji. Jeho úkolem je chránit tuto přírodní rezervaci pro případ, že by chtěl někdo z kopce nad Islámábádem hlavní město Pákistánu ostřelovat.
Po deseti minutách projdou další dva policisté, mezi nimi jde nosič s velkým pytlem. "No photo (žádné foto)," říká první muž. Stejně radikálně se k focení staví i jeho další kolegové ve třech táborech, které cestou na vrchol míjíme. Fotit se nesmí dokonce ani solární panel, který jim vyrábí elektřinu. Už dnes jej však nosiči opět potáhnou dolů. Důvod, proč tu vartují desítky mužů v uniformách, je totiž výjimečný stav.
Oficiální důvod k jeho vyhlášení byl, že zemi sužují útoky islámských radikálů. Mnozí však soudí, že je to jen prostředek k upevnění Mušarafovy moci. Koneckonců výjimečný stav přislíbil odvolat až poté, co jím nově dosazení ústavní soudci potvrdili, že jeho znovuzvolení prezidentem Pákistánu bylo platné. Teprve poté se také vzdal své pozice velitele pákistánské armády. Tak to vidí i místní lidé. Pokud se tedy zrovna nezeptáte policistů.
Jak potěšit opozici
"Výjimečný stav je proto, že jej vyhlásil prezident Mušaraf," odpovídá jeden z uniformovaných mužů, kteří odpočívají v polovině kopce ve stínu dřevěného přístřešku, na moji otázku. "To ano, ale proč jej vyhlásil?" ptám se znovu. "Vyhlásil," říká policista.
Pokud by se chtěl u moci udržet demokratickou cestou, měl si však čerstvě znovuzvolený prezident toto rozhodnutí více rozmyslet. Místní lidé mu totiž vyhlášení výjimečného stavu jen tak neodpustí. "Jedno vím jistě. Přestože ještě netuším, komu dám hlas, k volbám půjdu. Jedině tak se dá Mušaraf zbavit moci," říká Amir Bashir Butt.
Amir pracuje jako manažer, žije v průmyslovém městě Sialkot na východě země a na začátku ledna se vydá k urnám zvolit nový parlament. Vyhlášení výjimečného stavu ho popudilo, přestože jeho samotného se nijak nedotklo. Neviděl ostnatým drátem zahalený Mušarafův palác ani valy z pytlů s pískem, jež v ulicích Islámábádu chrání policejní hlídky. Vadí mu zatýkání opozičních aktivistů i odvolání několika soudců Nejvyššího soudu. Právě ten totiž měl rozhodnout o tom, zda znovuzvolení Mušarafa prezidentem platí.
Podle průzkumu, který byl nyní zveřejněn, si dvě třetiny občanů přejí Mušarafovu rezignaci. Se stranami, které ho podporují, to tedy před volbami 8. ledna vypadá bledě.
Radovat by se mohli opoziční vůdci. Bénazír Bhuttová, která vede Pákistánskou lidovou stranu, nebo Naváz Šaríf, představitel Pákistánské muslimské ligy.
Jeden hlas má Bénazír Bhuttová už jistý. Dostane jej od čtyřicetileté Parveen Akhtar. Ženy, která v Sialkotu obchází bazar a nabízí k prodeji dětské oblečení, které s sebou vláčí ve žluté igelitce. Ve svých čtyřiceti letech je stále svobodná, a proto musí i tvrdě pracovat, aby se uživila. Pracuje každý den od pěti od rána do osmi do večera. A od voleb si slibuje změny k lepšímu. "Bénazír je žena. Ví, jak moc potřebujeme my, pracující ženy, pomoc," vysvětluje svou volbu.
Šance pro třetího vzadu?
Zatímco čtyřiapadesátiletou Bhuttovou podpoří zřejmě především ženy, podnikatelé dají hlas spíše Šarífovi. Hlas získá také od přátel Nadina, taxikáře z Islámábádu. "Hodně lidí, co znám, bude volit Šarífa. Je určitě lepší než Bhuttová. Nebylo dobré, když tu byla premiérkou," říká s tím, že on se rozhodne až pár dní před volbami.
Kupodivu právě nerozhodnost řady Pákistánců by mohla do premiérského křesla vynést někoho úplně jiného. Jak Bhuttová, tak Šaríf totiž tuto funkci už zastávali a oba byli obviněni z korupce, Šaríf byl za korupci a terorismus dokonce i odsouzen.
Oba vůdci dvou hlavních opozičních stran mají vzhledem ke své minulosti v zemi své příznivce i odpůrce. Svědčí o tom i krvavé útoky, ke kterým došlo 18. října, v den, kdy se Bhuttová po osmi letech exilu vrátila do země. Další důvod, proč by se v této chvíli mohl smát někdo další, je ten, že se někteří Pákistánci obávají propojení těchto politiků se Západem. Právě spojenectví se Spojenými státy zazlívají prezidentu Mušarafovi. Stejnou cestou se však chce ubírat i Bhuttová.
Pokud má být Pákistán skutečně samostatnou a demokratickou zemí, chce to jiné lidi než Šaríf a Bhuttová," říká Taruk Cadrik z Islámábádu. I on se přišel podívat na výhled z kopců nad hlavním městem. A doufá, že až sem s rodinou vyrazí příště, policisté tu už nebudou.
