K volbám

Máme pár dní před volbami a klademe si otázku, koho volit. Ti, kteří by mělikonstruktivními náměty usilovat o náš hlas, opřeli tentokrát svoji volební kampaň většinou o zjitření vášní, brnkáním na naše horší vlastnosti, jako je nacionalizmus a xenofobie. Bohužel, když slyším nebo čtu reakce nás voličů, musím uznat, že se jim docela podařilo odpoutat naši pozornost od každodenních starostí, jejichž řešení by mělo být prioritou politiků. A tak spolu s nimi halasně hájíme naše „národní zájmy“, přestože nemáme příliš jasno, co našim "národním" zájmem vlastně je a čí to vlastně zájem je..

Nadáváme na diskriminační podmínky Evropské unie, aniž známe argumenty druhé strany a vždy nás dokáže vytočit, když se dovíme, že naše včeličky budou muset mít jiný rozměr svého domečku, nebo že budeme muset na své zahrádce pěstovat o centimetr delší banány. Nemáme velký výběr volby, někteří z nás mají jasno, koho budou volit,  jiní se těžko dokáží ztotožnit s programem a praktiky některé z politických stran. Proto bychom se před vhozením volebního lístku do urny měli ještě zamyslet,  jestli  by  naši volení zástupci neměli především hájit  naše občanská práva - aby fungovali soudy, úřady, policie, aby nám jimi tvořené zákony život usnadňovali a ne komplikovali. Měli bychom  se zamyslet nad tím, je-li pro nás výhodnější být součástí nedokonalé Evropské unie nebo malým, isolovaným státečkem, s kterým nakonec bude cloumat každý, kdo si umane, včetně té Evropské unie.Od našich politiků musíme chtít, aby pro nás vyjednali co nejlepší podmínky vstupu do EU a také pomoc od členských zemí – na to máme morální právo. Pokud bychom však chtěli od počátku rovné podmínky svého členství, tak by to  kromě čerpání dotací a výhod znamenalo také rovné plnění povinností, které členské země EU mají. A opravdu si myslíme, že naše ztěžka reformovaná ekonomika na to má? My přece také chceme od EU výhodná přechodná období, o kterých se však v rámci předvolební kampaně již tolik nemluví.