Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

K Sýrii jsme zbytečně neteční. Obávaný chaos už tam beztak je

  8:43aktualizováno  8:43
Neschopnost Obamovy administrativy, jejích západních spojenců a několika blízkovýchodních regionálních mocností podniknout ráznější kroky k zastavení masakru v Sýrii se často vysvětluje jejich strachem z anarchie. Vzhledem ke zjevné neefektivitě a nejednotnosti syrské opozice, tvrdí tento argument, vyvolá pád prezidenta Bašára Asada, až k němu konečně dojde, občanskou válku, krveprolévání a chaos, které se pravděpodobně rozšíří za hranice Sýrie a dále destabilizují slabé sousedy, jako jsou Irák a Libanon, což možná povede k regionální krizi.

Protesty proti Asadově režimu v severosyrském Idlíbu (20. dubna 2012) | foto: Reuters

Faktické dění v Sýrii výše uvedený argument vyvrací. Přetrvávající krize ve skutečnosti nahlodává strukturu syrské společnosti a vlády. Anarchie nastupuje nyní: předchází konečnému pádu režimu – a urychluje ho. Spojené státy a další země nahrazují skutečnou akci v Sýrii okázalou rétorikou a symbolickými represivními kroky. Sankce vůči těm, kdo vedou elektronickou válku proti sociálním médiím opozice, nejsou odpovědí na bombardování civilních čtvrtí ve městech Homs a Dará.

Annan: Je to tam bezútěšné

Ruské a čínské obstrukce v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů představovaly několik měsíců skutečnou překážku účinnějších sankcí a zároveň pohodlnou omluvu nečinnosti. A nedávná mise bývalého generálního tajemníka OSN Kofiho Annana vedená jménem OSN a Ligy arabských států nakonec hrála podobnou roli.

Annan připravil šestibodový plán ukončení násilí a zahájení politických jednání. Vyslal do Sýrie skupinu pozorovatelů, kteří měli dohlížet na realizaci plánu, a OSN se chystá tuto misi posílit. Jak se však dalo předpokládat, Annanův plán nefunguje, což ve zprávě pro neveřejné zasedání Rady bezpečnosti z 25. dubna takřka přiznal i Annan samotný.

Zvláštní vyslanec OSN a Ligy arabských států Kofi Annan během jednání v Damašku

Zvláštní vyslanec OSN a Ligy arabských států Kofi Annan během jednání v Damašku (10. dubna 2012)

Neoznačil sice svou misi za neúspěch, ale situaci v Sýrii popsal jako „bezútěšnou“. Jeho mise zjevně poskytla režimu určitý manévrovací prostor a vytvořila dočasnou iluzi politického a diplomatického pokroku. Podle zpráv, kterých je příliš mnoho a jsou příliš důvěryhodné, než aby se daly brát na lehkou váhu, však Asadův režim (a do jisté míry ani jeho odpůrci) nezačal po podepsání zmíněný plán plnit: vojáci se z městských oblastí stáhli až před inspekcí a po odjezdu pozorovatelů se zase vrátili. Jednotlivce i celé čtvrti pak stihl brutální trest za to, že si stěžovali pozorovatelům nebo s nimi spolupracovali.

Manévrovací prostor poskytnutý režimu mu však nenabízí záchranu. Na první pohled vypadá režim téměř netknutě. Armáda a bezpečnostní aparát zůstávají loajální, z kabinetu zběhlo jen málo členů a klíčová populační centra Damašek a Aleppo se ke vzpouře nepřipojila.

Rozstřílené ulice syrského Homsu (20. dubna 2012)

Rozstřílené ulice syrského Homsu (20. dubna 2012)


Dost možná druhý Irák

V zemi jako celku se však vláda hroutí. Celé oblasti se dnes vymykají kontrole, veřejné služby jsou nedostupné a ekonomika klesá volným pádem.

Asadovo svržení se zatím bezprostředně nerýsuje, ale stalo se nevyhnutelným. Režim ztratil veškerou legitimitu a jeho efektivita slábne. Až se konečně rozpadne, nebude už mocný stát vybudovaný Bašárovým otcem Háfizem Asadem prakticky existovat.

Během celé syrské krize bývá slyšet klišé: „Sýrie není Libye.“ Vhodnější by však možná byla jiná analogie. Sýrie se dost možná stala druhým Irákem – nikoliv záměrně, nýbrž jako nezamýšlený důsledek současné politiky.

Američtí okupanti Iráku zanechali v důsledku své politiky „debaasifikace“ tuto zemi bez armády a bez vlády, což byla živná půda pro sunnitské povstalce, al-Káidu a násilné šíitské skupiny. V Sýrii se připravuje půda pro podobný výsledek, když stále větší počet radikálních islamistů překračuje hranice do Sýrie a připojuje se k opozici.

Tanky syrské armády v ulicích Damašku (20. dubna 2012)

Tanky syrské armády v ulicích Damašku (20. dubna 2012)

Záběr z amatérského videa, které zachytilo následky ostřelování v Homsu (14.

Záběr z amatérského videa, které zachytilo následky ostřelování v Homsu (14. dubna 2012).


Není opozice jako opozice

V tomto kontextu je důležité chápat rozdíl mezi „politickou“ opozicí a místními opozičními skupinami, které bojují proti režimu v terénu. Skupiny jako Syrská národní rada jsou volnými sdruženími jednotlivců a skupin, z nichž mnohé působí mimo Sýrii.

Právě tyto skupiny kritizuje Obamova administrativa i další orgány za neschopnost vytvořit jednotnou frontu, formulovat věrohodnou agendu nebo být vnímány jako životaschopná alternativa k současnému režimu. Tato uskupení však mají jen omezený vliv na místní opoziční skupiny v Sýrii, které jsou stejně rozmanité a rozdělené.

A právě mezi těmito skupinami získali oporu radikální islamisté. Strach z dalšího převzetí moci islamisty je druhým hlavním argumentem proti Asadovu svržení, ale čím déle zůstane tento muž u moci, tím větší budou zisky islamistů.

Neplodná nečinnost

Obamova administrativa se soustředí na listopadové prezidentské volby, takže nemá zájem muset v nadcházejících měsících řešit velkou krizi v Sýrii a obává se rizika, že bude zatažena do další komplikované vojenské akce. Také ostatní aktéři zjevně dávají přednost zdánlivě omezené současné krizi před neznámými alternativami.

K přesvědčivým morálním argumentům pro humanitární intervenci se však stále více přidávají i pádné praktické důvody. Vojenská či polovojenská intervence navíc není jedinou nabízející se možností. Jak zřetelně ukazují sankce uvalené na Írán mimo Radu bezpečnosti, lze podniknout i účinné akce na vychýlení rovnováhy a ukončení smrtelného patu v Sýrii. Současné upřednostňování nečinnosti je sice možná pochopitelné, ale hrozí riziko, že povede právě k těm výsledkům, jimž se jeho zastánci chtějí vyhnout.

Syrská žena volí v Damašku (7. května 2012)

Syrská žena volí v Damašku (7. května 2012)

Itamar Rabinovich, bývalý velvyslanec Izraele ve Spojených státech (1993-1996), dnes působí na Telavivské univerzitě, Newyorské univerzitě a v Brookingsově institutu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Copyright: Project Syndicate, 2012. Titulek a mezititulky jsou redakční. 



Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.
Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se společností a myšlením vychází nově na...  celý článek

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)
ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o povodních, píše komentátor MF DNES...  celý článek

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.
ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj proti drogám selhal. To jsou témata...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.