Počet obětí zemětřesení na Haiti přesáhl minimálně 150 tisíc. Proč je tolik mrtvých a ostrov tak zničen? Může za vše především chudoba země? Nebo to prostě je dáno tím, že zemětřesení bylo silné?
Ano, zemětřesení bylo dostatečně silné, sedmička na Richterově stupnici, ale takových se každoročně objevuje asi dvacet. Důležitá je vzdálenost epicentra od obydlených oblastí – a na Haiti zlom probíhá blízko hustě obydlené oblasti. Tentokrát patrně došlo i ke směrovému efektu, to znamená, že energie vyzářená při vodorovném pohybu dvou zemských bloků se nasměrovala zrovna na hlavní město Port au Prince. O počtu obětí rozhodovalo hlavně to, že Haiti je velmi chudá země a drtivá většina domů je postavena z cihel nebo špatně pospojovaných stavebních bloků. Konstrukce jsou chatrné - takové budovy se při déletrvajících otřesech hroutí k zemi.
Seismolog Jan Zedník
Jak se staví správné otřesůmvzdorné domy?
Zabíjí řítící se budova, takže je třeba zabránit tomu, aby se domy hroutily jak domečky z karet. Podle antiseismického kódu, tedy souboru opatření, kterým zabezpečují stavaři budovy, a který dodržují například v USA nebo Japonsku, se staví pevná kostra, do níž se nedávají cihlové výplně, ale jakési lehké desky, připevněné ke konstrukci. Na obrázcích z Haiti vidíme vše, co je špatně: cihlové domy nebo těžké betonové desky postavené na chatrných sloupech. A další nepříznivá okolnost, typická pro chudé země: ty stavby jsou navíc ošizené. V betonu je málo cementu, zato hodně vody, pak padají i budovy, které by normálně vydržely. Vždyť na Haiti se již v listopadu 2008 zřítily dvě školy samy od sebe, ani se nemusela země třást, a pohřbily sto lidí, hlavně dětí. Silným otřesům trvajícím třicet, čtyřicet vteřin takové budovy prostě nemohly odolat. Navíc, na Haiti došlo k téměř totálnímu odlesnění, půda bez porostu je daleko méně odolná, proto došlo také k mnoha ničivým sesuvům.
Hrálo roli i to, že Haiti tradičně sužovaly spíš hurikány, než zemětřesení?
Těžká zemětřesení Haiti rovněž pamatuje. V roce 1751 zničilo Port au Prince, znovu udeřilo v roce 1770. Lidská paměť je však velmi krátká, za více jak 200 let se zapomene, že by se mělo stavět bezpečně. Když už, tak se na Haiti myslelo spíš na hurikány, ale nedostatek peněz se projevil všude - ani před zemětřesením nefungovala základní infrastruktura. Obvykle se do několika dnů po katastrofě podaří v nějakém přístavu zřídit středisko první pomoci, ale tady byly zatarasené silnice, nefungoval přístav…tomu připadají na vrub další tisíce mrtvých.
Kdyby stejné otřesy nastaly v Japonsku nebo Americe, situace by tedy byla zcela jiná?
Rozhodně, obětí by bylo o několik řádů méně. Je tu několik dobrých případů: v prosinci 1988 nastalo zemětřesení o velikosti 6,8, tedy srovnatelné s Haiti, v Arménii. Města jako Spitak zmizela ze zemského povrchu, zemřelo 25 tisíc lidí. Necelý rok poté vzniklo stejně silné zemětřesení jižně od San Franciska, v hustě obydlené oblasti, a zahynulo 73 obětí. Škody byly samozřejmě i v Kalifornii veliké, ale propastný rozdíl byl v počtu mrtvých. Spadly přesně ty budovy, viadukty a silnice, o kterých kalifornská vláda věděla, že potřebují zpevnit, ale nestihla to udělat. Ale velké mrakodrapy, většina dálnic a významných průmyslových staveb otřesům odolaly. Silné zemětřesení kdekoli v rozvojové zemi, v hustě obydlené oblasti mívá katastrofální důsledky.
Zemětřesení na Aljašce, rok 1964
Nyní se údajně nová katastrofa v dohledné době očekává v Turecku. Ohrožený je Istanbul…
Celým severním Tureckem se táhne severoanatolský zlom, který má podobné chování jako zlom jako na Haiti nebo známý San Andreas v Kalifornii. Čili zemské desky se pohybují vodorovně vůči sobě. Zemětřesení v severním Turecku však má jednu zvláštnost - dá se do jisté míry dlouhodobě předpovídat. Od roku 1939, kdy vzniklo velké zemětřesení ve střední části zlomu, pozorují vědci posun otřesů na západ - s nepravidelnými přestávkami až desítek let. Při zemětřesení se totiž uvolní napětí v oblasti posunu bloků, ale zároveň se koncentruje na okrajích porušené oblasti, takže během několika měsíců nebo let může dojít k zemětřesení v sousední části. Další úsek zlomu, která je podle nás na řadě, a kde by mělo dojít k silnému zemětřesení, je část probíhající Marmarským mořem, několik desítek kilometrů od Istanbulu. Tohle město je teď skutečně vysoce ohroženým místem. Ale takových oblastí je na světě celá řada.
V Istanbulu však žije 10 milionů lidí. Hrozí zde i vlna tsunami? Jak je na tom toto město z hlediska bezpečnosti staveb?
Vlna tsunami by zde nastat mohla, pokud by došlo k vertikálnímu posunu zlomů. A bezpečnost? Istanbul byl v historických časech několikrát pobořen, ale v posledních desetiletích a staletích tu žádné silné zemětřesení nebylo. Jak by ničilo nyní, si netroufám odhadovat, ale turečtí kolegové věnují tomuto nebezpečí velkou pozornost. Vybudovali síť seismických stanic, měří veškeré silné pohyby půdy a sledují všechna zemětřesení a jejich sílu. Přesná předpověď však neexistuje. Jedinou obranou pořád zůstává zpevňovat stávající konstrukce a stavět podle antiseismického kódu. V tureckém Izmitu při zemětřesení v roce 1999 zahynulo asi 17 tisíc lidí. Mnozí zemřeli pod troskami ošizených staveb, do betonu se dával mořský písek. V Istanbulu je značný podíl starších historických budov… zemětřesení by mohlo mít poměrně ničivé následky.
Zemětřesení v Tokiu, rok 1923
Jsou na Zemi ještě nějací horcí kandidáti na zemětřesení?
Myslím, že by to mohlo být Japonsko. Připomeňme, ze Tokio bylo v r. 1923 zničeno zemětřesením o velikosti 7,9, při něm a následných požárech zahynulo 143 tisíc lidí. Dnes tu žije mnohonásobně více lidí, ale v roce 2003 velmi silný otřes o velikosti 8,3 u ostrova Hokkaidó nezanechal jedinou oběť. To ukazuje, jak se Japonci snaží být připraveni a čelit nebezpečí kvalitou staveb. Nicméně v roce 1995 v Kobe to úplně nepomohlo. K zemětřesení došlo mělko pod povrchem země, blízko pobřeží a hustě obydleným oblastem a vzniklo neočekávaně na bočním zlomu. Výrazně postihlo budovy postavené na náplavech. Přidaly se požáry - a obětí bylo pět a půl tisíce. To je na Japonsko dost. Pomoc však byla okamžitá a efektivní – nesrovnatelné s Haiti.
Další místa, která dlouho mlčí a jednou se ozvat musí, jsou sopky. Třeba Vesuv. Jaké jsou odhady odborníků?
V nejohroženější oblasti, která by byla při erupci zcela zničena, žije asi 600 tisíc lidí. Pro ty by nebylo úniku, stejně jako kdysi pro město Pompeje. Vesuv není supervulkán, který hrozí třeba v Yellowstonu, ale i středně silná erupce by paralyzovala nedalekou Neapol. Nedovedu si představit evakuaci oblasti s takovým provozem i za normálních okolností. Naštěstí monitorování a sledování vulkánů a jejich erupcí je do značné míry pokročilejší, než předpovídání zemětřesení. Před erupcí se dere magma vzhůru k povrchu, to doprovází speciální otřesy, které lze měřit lokální sítí seismických stanic kolem sopky. Zpravidla se též vyklenují svahy, zvyšuje se obsah plynů vystupujících ze země. To vše se na Vesuvu sleduje, je zde rozsáhlá monitorovací sít, takže by se před erupcí snad podařilo včas varovat obyvatelstvo.
Zemětřesení v San Francisku, rok 1906
Už se to někdy podařilo?
Úspěšných předpovědí sopečných erupcí byla celá řada . Mt. Pinatubo na Filipínách v roce 1991, Mt. St. Helens v roce 1980, ale i tak tam byly ekonomické škody a oběti, vulkanologové, lesníci, lidé, kteří se odmítli vystěhovat – v oblasti Vesuvu by možná takových lidí bylo hodně. Takže doufejme, že nic podobného nenastane.
A jak je na tom supervulkán v Yellowsotone, oblíbený námět katastrofických filmů?
Má periodu opakování zhruba 600 tisíc let a od poslední erupce tato doba již uplynula. Stejně jako u Vesuvu, je tam rozsáhlá monitorovací sít, zjišťují se opakované poklesy a výzdvihy oblastí, zemětřesné roje, ale tato oblast zatím nejeví žádné známky zvýšené aktivity nebo většího ohrožení. Problém je, že Yellowstone sedí na horké skvrně, magma nevystupuje průběžně ze zemského pláště jako na Havaji, ale zůstává v zemské kůře a spolu s nataveným materiálem a vodou vytváří vysoce explozivní směs. Na rozdíl od sopek na Havaji, kde si turisté mohou bezpečně nabrat lávu, v Yellowstonu je každý projev výbušný, proto je to tak nebezpečné místo.
Zemětřesení v Kalifornii, rok 1989
Jak vypadala ta poslední dávná erupce?
Do vzduchu bylo vyvrženo tisíc kubických kilometrů sopečného materiálu, ten zasypal obrovské území kolem. Představa, že by se něco podobného opakovalo, je naprosto katastrofální. Při takových erupcích se do vzduchu dostane obrovské množství prachových částic, které zastíní Slunce a než se zase vysypou z atmosféry, nastává malá doba ledová. I filipínská Pinatubo ochladila v roce 1991 celou zeměkouli, a to byla erupce o několik řádů nižší. Mt. St. Helens v roce 1980 vyvrhla jen jeden kubický kilometr, a i to stačilo na devastaci velké části států Washington a Oregon.
Pokud umíte změřit blížící se výbuch sopky, je nějaká naděje, že budete umět jednou předpovědět i zemětřesení?
K předpovídání zemětřesení jsem velmi skeptický. Každá oblast zlomů má zcela jinou geologickou stavbu a jinou historii, záleží na mnoha faktorech, kdy zemětřesení naposled vzniklo, jak dlouho se napětí hromadilo, jak přispělo uvolnění napětí ve vedlejší oblasti k napětí na zlomu. Všechny tyto děje navíc probíhají hluboko v zemi, mimo náš přímý dosah. Můžeme sledovat jen elastické vlny, které vznikají při zemětřesení. Bloky mohou zůstat zaklesnuté na několik desítek nebo stovek let a napětí se pak uvolní během vteřin, většinou bez jakýchkoli varování a příznaků na povrchu.
Jsou však i úspěšné předpovědi.
Těch je jako šafránu. V roce 1975 Čínani na základě evidentních příznaků předpověděli zemětřesení v oblasti blízko Pekingu, provedli evakuaci, zemětřesení skutečně přišlo a zachránilo se mnoho lidí. Další rok však přišlo zemětřesení znovu, tentokrát bez varování a byly statisíce obětí.
Máme jedinou možnost, rychle zaregistrovat zemětřesení a určit jeho velikost. V některých případech už by mohlo teoreticky fungovat rychlé varování, když zemětřesení vznikne třeba tři sta kilometrů od nějakého významného města. Seismické přístroje poblíž epicentra to zjistí během vteřin a než přijdou vlny k městu, je možné vyslat varovný signál, který vypne atomové elektrárny, zastaví vlaky, spustí sirény v budovách. Na všechno tohle zbývá několik desítek vteřin. Tyto systémy už se testují v Japonsku, v oblasti jižní Itálie, kolem Neapole, kde kromě erupce Vesuvu hrozí i silné zemětřesení z oblasti Apenin, a už je funkční v Rumunsku v oblasti Vrancea, aby varoval Bukurešť. Víc v silách seismologie zatím není.
Po zemětřesení v San Francisku, rok 1906
